VZDUCH

Hlava v něm létá,
dlouhá léta,
i bez sladkého nápoje múz,
rozzuřených býků,
Orkán tvého dechu,
spaluje,trhá mi křídla...
Závidím,
ptačím nebesům,
akrobacii albatrosům,
Když blíží se zem,
myslím na padák...
...na každý pád,padáka mám.

Průzkumník v bouři,
zas asi nedoletím,padnu...
Stokrát jsem tě přesto přezkoumal,
pokaždé objevím však novou výšku,
A stoupám níž...a níž...
pod rouškou mrazivé noci,
Genius loci,
vyšuměl,
V sevřeném hrdle,
života pozbývám.

Než ztroskotám,
ustane vítr v potrhané takeláži,
Z plachet mých,
zůstane sbírka hrůz,
potrhaných,
A zdivočelé oči lůzy,
vyzvrací slzy,
do kanálu.

Po lásce,výhni bez žáru,
chcíplý fényx zbyl,
Hrst popela,
urnám o chlebu a vodě,
Krmě,
Krčím se sám,
bez beránků,bez pastýře,
I když vlk vyl,
měsíc vyžilý,
do tmy se vlil.

Bez dechu...již nelétám,
Oblaka,
holubům nechám,
Kouř se vyplazil,
Věž půlnoc hlásá,
spása?
Nikoli,
to smrt spásá,
mrzké vteřiny.

Cítím plyn...