Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Praha

13. 02. 2022

168

Autor

Bella Kostandi

Prošel jsem v noci sněžnou Prahu,

Objímal mě gotický klid.

V srdci byl obraz jeden drahý,

co znamená pro mě úsvit.

Sníh blýskal v Hansově lucerně,

A něco říkal starý dům.

Jen tobě jsem byl vždycky věrný,

Jen tvůj byl můj srdeční šum.

Náhle je tu jemnější přízvuk:

já slyším něžný dívčí hlas;

Cit radostí změnil můj přístup,

Vzpomněl jsem si tebe a nás.

Ve světle jsou tvé hebké vlas,

A vidím červený kabát,

Otočíš se, uvidím řasy

A budu navždy věčně rád!

- Stalo se něco? Můžu pomoct -

vesele říká milá holka,

- Ně, v pořádku, - spletl se pocit,

Změnil jsem naděj na žraloka.

2 názory

Když už rýmy, pak čisté. Tady jich moc není. Ono ale platí, že stačí jeden, dva nepovedené a báseň to zkazí bez ohledu na to, jak malé procento ze všech použitých to je. Mám to osobně tak, že cca po dvou mizerných se mi takové dílo už nechce číst dál. Ale nechci tě odradit, naopak, piš a piš čti vázané verše, koukni do literatury na teorii, ... a piš a piš

Alenakar

14. 02. 2022

Dát tip

Bello,

když si čtu tvé dvě básničky, mlhavě tuším, kam asi směřuješ. Jako bych slyšela jakousi velmi, velmi vzdálenou ozvěnu Achmatovové. ...Naznačuješ náladu, ale chybí ti zvládnutí řemeslných prostředků, kterými může vázaný verš náladu v čtenáři vyvovat. Nejprve by to chtělo bezchybně zvládnout základy řemesla. Máš pro to dost trpělivosti a pokory?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.