Počmáraný obrázky

Pokládáme si otázky,

na který nechceme odpověď.

Jsme jak dva osamělý oblázky.

Hledáme sami sebe ve slovech.

Říkáš mi svý pocity

a já slyším něco jinýho

Jsme emočně dobitý,

nenávidíme svýho bližního.

Co chceš slyšet v mojí řeči?

Přece víš, že oba víme,

že jsme v jedný velký křeči

že spolu už vůbec neladíme

Ztratila jsem úctu k tělu,

cítím už jen tupou bolest.

Když bral sis mě na hotelu

a pak.. jak se to mohlo poplést?

Prej to byla běžná vášeň,

prej jsem to takhle chtěla.

Spíš boj Davida s Goliášem.

Přeju si abych zapomněla.

Požírá tě pocit viny.

Padá na tebe minulost.

Lidem říkáš, že tvrdím píčoviny.

Přitom víš, proč cítím zlost.

Není slovo, co to změní,

přijala jsem svoje jizvy.

Liju svou bolest do umění,

překonávám svoje výzvy.

Ptáš se mě, co máš dělat dál.

Říkám, nedávat mi otázky.

Jsi noční můra, zlej sen co se stal.

Rozbils nás, jsme dva počmáraný obrázky.