Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNikdo se nesmí nic dozvědět
Autor
Biskup z Bath a Wells
Nespala. Nemohla zapomenout na ten hlas, který ji vylákal z domu, na ruce a nohy spoutané neviditelnými řemínky, na shrbené, smršťující se, kulhající bytosti s laserovými přístroji, které si hrály na gynekologa s jejím ochromeným tělem.
Zírala do lustru. Snažila se pochopit, co se stalo.
„Spíš?“ zeptal se Honza tiše.
Bětka se hořce zasmála: „Ne. A nemyslím si, že vůbec usnu.“
„To jsme na tom stejně,“ zamumlal Honza. Do minuty začal chrápat.
Bětka se převalila na záda. Zírala do lustru. Snažila se pochopit, co se stalo. V půl šesté to vzdala. Vyplížila se do koupelny, aby se osprchovala. Důkladně si vydrbala mýdlem celé tělo.
Nikdo se nesmí nic dozvědět, jinak ji zavřou do blázince. Tenhle šílený sen, který se jí zabydlel v mozku, z hlavy jen tak nevyžene. Jako by nestačilo, co si užila po klinikách reprodukční medicíny, po doktorech z masa a kostí, po čekárnách, co páchly vyčpělou kolínskou a potem plným strachu. Nebyl včerejšek třešničkou na dortu jejího narůstajícího šílenství?
Když vylezla ze sprchy, připravila snídani. „Toasty jsou sázka na jistotu,“ prohlásil Honza, když dojídal pátý toast. S plným břichem se vždycky rozpovídal. Kdyby se radši chlapec snažil v posteli…
„Taky bych si ráda vsadila na jistotu. Jenže to u dítěte nejde,“ zasyčela Bětka, než se rozbrečela jak želva.
Honza vstal, až zadkem shodil židli. Objal Bětku a políbil ji na tvář: „Všechno bude dobrý.“
„Když já už nevím, co mám dělat…“
„Bude to dobrý, uvidíš.“
„S tebou jo,“ řekla Bětka a položila mu hlavu na rameno. Jakmile se její tep konečně zpomalil, kdosi zhurta zazvonil na dveře.
„Neotvírej,“ poprosila ho Bětka.
Proč proboha, pomyslel si Honza. I když byl na její výkyvy nálad docela zvyklý, tohle mu vyrazilo dech. Došel ke dveřím a pečlivě si prohlédl příchozího.
„Stojí tam chlápek. Má kostkovanou košili, sluneční brýle a měří skoro dva metry. Můžu mu otevřít nebo ho mám nechat čekat venku, aby koukal, jak pijeme kávu?“
Bětka pokrčila rameny; neměla na to co říct.
„Co jste zač?“ zeptal se Honza, když otevřel dveře.
„Taky přeju dobrej den,“ usmál se obrýlený dlouhán. „Jsem od novin. Tady je můj novinářskej průkaz,“ řekl a podal Honzovi malou plastovou kartičku.
Bětka se po ní natáhla a pečlivě si ji prohlédla. Vypadala jako pravá.
„Proč jste tady?“ zeptal se Honza.
„Prej tu včera přistál vesmírnej koráb.“
„Jak jste na to přišel?“
„Mám svoje zdroje.“
„Hele, nemám náladu na žertíky. Ještě jsem nedosnídal.“
„Kdo říká, že jde o žert,“ pronesl dlouhán šibalsky. „Žert je žertem, jen pokud ho za žert považujeme, není-liž pravda?“
Honza se podíval na Bětku a zakroutil hlavou. „Ty tomu rozumíš? Já ani za mák.“
„Já taky ne,“ přitakala Bětka. Přála si, aby už byl pryč. Všechno, co se týkalo vesmírného korábu se jí bytostně dotýkalo. Bála se, aby se neprozradila. Za nic na světě by neohrozila svoje těhotenství, po kterém zoufale toužila posledních jedenáct let.
„Co to bylo? Skrytá kamera?“ odfrkl si Honza.
Jak se to jenom dozvěděl, přemítala Bětka. Široko daleko nikdo nebydlí. Sousedka přes kopec je hluchá jako poleno.
Hlas, který ji k sobě volal, slyšela pouze v hlavě, jelikož vycházel z jejího nitra. Bezvládně plula ztemnělou zahradou jako můra rourou s rajským plynem, než ji rozčísly světlomety. Výsuvná plošina lodi se kolem ní omotala, aby si ji narvala k tlamě. Ocitla se ve sterilní místnosti plné nazelenalých bytostí, které ji připoutaly k levitujícímu lůžku.
Byla klidná. Věděla, že jí nechtějí ublížit, ale pomoct s tím, co dosud nezvládl Honza ani žádná z vyhlášených klinik – splnit její největší sen.
Honza k sobě přivinul Bětku a dlouze ji políbil.
„Šla bych si ještě lehnout…,“ oplatila mu polibek.
Spokojeně se usmál a polibek jí vrátil. Než ji popadl a odnesl v náručí do ložnice, měl se možná ještě jednou podívat do kukátka. Jen pro klid duše, jestli je ten otrapa fuč.
Spatřil by, jak se dlouhán při každém nejistém kroku smršťuje.
21 názorů
Zaujalo velice. Tato problematika se zpravidla ve sci-fi neřeší. Jenom nevím, jestli by to Marťani tímhle způsobem ověřovali. Asi by měli nějakou telekomunikaci.
Hlavní myšlenková linie tohohle nedějového příběhu je celkem jasná, ale jinak se v tom textu ztrácím.
Biskup z Bath a Wells
22. 04. 2022díky, výtky beru a jsem rád za kritiku
tak některé rozpory vyplývají z toho, že jsem chtěl udržovat čtenáře v napětí, kdyby byla klidná už na začátku, příběh by nebyl napínavý; navíc i kdyby se člověk nechal dobrovolně oplodnit marťany, asi by nebyl nejklidnější, byť je to jeho přání, ale marťany...?
to s tím miminkem ok, ten rozhovor s novinářem je možná ta vratká část povídky, je to opět pro čtenáře, aby pochopil, ujasnil si, co se vlastně stalo; navíc novnář je vlastně marťan, který se šel ujistit, zda je všechno v cajku, a to že není člověk, je odhaleno až v poslední větě příběhu...ona tak nějak ví, tuší, kdo to je, není pro ni až tak neznámý (nevím, jestli je to z textu patrné)... rozhodně to nebylo myšleno jako výplň a se scénou s novinářem jsem počítal už dopředu ;-)
Biskup z Bath a Wells
22. 04. 2022Díky; s délkou mívám někdy poblém. ;-)
není to špatně napsaný, ale nějak mi to nedrží při sobě. třeba ty pocity hlavní postavy. v úvodu je celá rozhozená, skoro šílená, když vzpomíná na to, co se stalo v noci... a v závěru se píše, že tehdy byla klidná a věděla, že jí chtějí ti mimozemšťani pomoci. tak proč tedy byla potom tak rozrušená? ale ok, to by se asi dalo přičíst labilitě té postavy.
co mi přijde trochu divnější, je ten rozhovor s novinářem... proč mu Bětka vlastně jen tak zničehonic říká, že mají své plány a chtějí miminko? (mimochodem - sousloví "pořídit si miminko" je fakt strašný). jako nevim, ale přijde mi, že podobná témata se v hovoru hned tak nerozebírají, kor když tě přijde navštívit nějakej úplně cizí člověk... působilo to na mě stejně nepravděpodobně, jako bys na někoho neznámýho třeba vybalil, že máš nějakou smrtelnou nemoc.
vlastně mi celá ta scéna s novinářem přijde jako by navíc... jako by autor nevěděl, co s tím námětem počít, jak natáhnout a uzavřít tu historku... tak tam přimyslel tuto část.
spád to má, čte se to vlastně docela dobře, ale není to podle mě úplně promyšlený.
Biskup z Bath a Wells
11. 04. 2022Díky za postřehy. ;-)
Napínavé s nejednoznačným závěrem. Je to zábavné čtení, ještě to autor mohl projít - jen pár postřehů:
Nespala v prologu by nemuselo být - řeči o /ne/spaní pak navazují hned v prvním odstavečku...
Zde by se dalo upravit - jen možnost proti stávajícímu: Jakmile se její tep konečně zpomalil, kdosi zhurta zazvonil na dveře.
Sotva se uklidnila, kdosi ostře /naléhavě, několikrát atd/ zazvonil na dveře.
Pak vyjádření "novináře", že tam včera někde přistál koráb - asi bych to tak polopatě nevyjádřila, spíš - něco zvláštního se zde přihodilo /nebo podobně/.
Proč tak dramaticky, když se hrdinka "bát nemusela"? Aby si ji přiblížila/přitáhla by možná stačilo...
aby si ji narvala k tlamě.
Poslední odstaveček - dobrá pointa...
Dobrá scifi. Zajímalo by mě, jestli by se jim podařilo dostat ji do lodi, kdyby nechtěla. Tady to vypadá, že chtěli, aby to bylo dobrovolné. Jinak, co jsem slyšela o mimozemšťanech, vždycky se říká, že někoho unesou a na nic se neptají. :)
Próza_měsíce
21. 03. 2022dík, avi
Ahoj, jsem pro; klidně tuhle. Díky.
Próza_měsíce
21. 03. 2022Ahoj, souhlasil bys s nominací této či jiné povídky - napiš, které, do PM?
Biskup z Bath a Wells
09. 03. 2022no... on tak trochu z vesmíru spadl.. ;-)
on ten novinář tam působí tak trochu nepatřičně, jako by spadl z jinýho vesmíru, klidně by tam mohl být vládní agent, nebo detektiv - pak by bylo zajímavý, kdo a proč má o věc s ufo zájem, připádně jako čistě psycholgický drama těch dvou
Biskup z Bath a Wells
09. 03. 2022Aru, díky. Jak to, že jsem si těch chyb nevšimnul...?
S tím novinářem máš asi pravdu, ale po internetu by to jejich setkání nemuselo být tak působivé.
Bude čekat, a kdyby to byl náhodou Vetřelec, tak by to byl slušnej mazec...
"V půl šest šesté" mi přijde krkolomné, nestačilo by "v půl šesté"?
počkat, počktat, ten novinář zní dost neuvěritelně a staromódně, předně, novináři už nikam nejezdí osobně, ale najdou fotku na internetu, např. z Twitteru, tu přiřadí k článku, který buď překopírují odjinud ze zahraničí, nebo českých kolegů, nebo ve vzácných chvílích něco ve své kanceláři sesmolí co se vzdáleně blíží realitě. ne ne, novináři nic neprověřují a už vůbec ne osobně, jsme v mediokracii, co se skutečně děje na místě, redakce nezajímá :D
"přitakalA Bětka", vypadlo "a".
no, čekal jsem, že bude čekat mimozemšťánka, tak aby to nebyl "Vetřelec" :D:D
No, právě. Myslím, že jsi to pochopila naprosto správně... ;-)
Biskup z Bath a Wells
07. 03. 2022díík-y ;-)