Soudný den

Báječný jeřáb rána zvedá slunko nad domy a takové podobné někdo si zrovna háže na talíř, a jiný hned čtyři, do toho šunku, pepř, chleba na krajíčky, pak už honem za prací, a holkám ještě běží pohádky pod cukavými víčky, ty vstávat nemusí, ty živí sny.

Devět, soudná hodina, okresní soud v Liberci. Ve veliké předsíni spravedlnosti posedávají před dveřmi dvojice. "Dvacet let sem dřel jak pičus. Stará mě oholila o barák," svěřuje chlap svému advokátovi. Ten mlčí, kolikrát tohle už slyšel.

Po zahájení jednání zaujímáme pozice. Jako Putin a Zelenský. Nikdo nehodlá couvnout: Šestsetčtyřicet tisíc. A úroky! Nic. A náklady k tomu! Jste banda neonacistů a narkomanů, uzavírá soudkyně.

Dálnice se vyautila, je poledne, lidi si hledí žvance. U Boleslavi za plotem odstavené škodovky, bezčipé skořápky, leží jako opuštěné mušle na břehu moře, omývány vlnami zplodin. Až blažený jeřáb večera popustí slunko, nebe promění šarlatová šmouha, budou se tu procházet milenci, v šumění přílivu aut budou si šeptat něžné lži a prohlížet plechové mušličky.

Poezie je všude.