Jdou lidé z nočních směn (Ke třiceti dnům pracovníků v závislé činnosti)

Zeanndrichu drahý, souputníku na cestě nekonečnou Nocí!  Znám ten pocit, kdy dotyk vlahé hlíny na rukou vybízí k Tvorbě - a je jedno, jestli jsi hrnčíř, tesař, malíř, spisovatel, nebo třeba kovář.

Když září na nebi ta správná souhvězdí (a Cassildina píseň zní duetem s vodopády Carcossy), tak jsou ti, kdo jsou spalováni Horečnatým Dílem vždy současně kováři a současně rozhavenou matérií na Kovadlině, kterou je samotný svět. Do každé rány kladiva úsilí, soustředění a talentu je třeba dát všechno, a každá rána současně roztříští kosti i svaly, ze které vzešla její síla, a kovář tak opracovává své vlastní hořící Já, až dojde k transmutaci, člověk se promění v jinou verzi sebe sama, možná lepší, možná horší (podivné termíny).... a další den je možné prostě psát o kousek lepší texty, očekávat víc by bylo neskromné, troufalé... a nebezpečné. 

A nic si nedělej z těch, kteří by tvé křehké příběhy chtěli řezat na kusy jako řezník bourá prasečí mrtvolu na různé typy masa, na které se pak narazí cenovka. Však on je za to Dionýsos potrestal tou nejstrašnější kletbou - dal jim okusit jen doušek ze svého opojného vína, takže tuší, jak sladké je odevzdání se a ztracení se ve víru tvorby, kdy tělem pohybuje neznámý rytmus, ústa volají slova, kterým nikdo nerozumí a ruce kreslí ve vzduchu podivně cizokrajné, a přesto důvěrně známé symboly, které rozkvétají všemi barvami duhy, a co runy, glyfy nebo písmena se skládají do příběhů, které pak vítr roznáší do celého světa. Nicméně jejich džbán je prázdný, a jsou tak odsouzeni stát venku s palčivě jasnou hlavou a pocitem neuhasitelné žízně. Dionýsos je věru bůh, kterého neradno zbytečně dráždit Apollonovými šípy pozbíranými po kdejakých zapomenutých bojištích, protože božských zbraní by se ruce smrtelníků neměly ani dotknout...

Já jsem jako učeň ve firmě které jsem se upsal řezal karbinou azbestové desky. Toho prachu! A tenkrát respirátor... Co to je?! A potom po letech někdo přišel na to že je azbest rakovinotvorný... Uffff. Toš tak.

Jinak k tvému textu: Líbí se mi to autentické zachycení reality.