Kachňátka

Líbí se mi

Kleine Ursache. Nezahoď to, autore. Tolik ti poradím. A myslím to vážně. Třebas ještě na víc přijdeš, ale už takhle může text fungovat a ne že ne. Je srozumitelný. 

(Můžu se zeptat, proč vlastně ta vážná? Máš také pošramocené vkládání jako Benetka, že jinak nelze? Nebo síla zvyku? Víš, vždyť je to jenom odpověď. Jen odpověď.) 

(Je to strašlivý editor. Snad vyrozumíš, co má kde přijít, jakžtakž se zobrazilo.)

(oprava řádkování)

Nemusels bys dělat zase tak moc. Vlastně to skoro nechej, jen odstraň Broučky a spolehni se na Sutějeva. Jaro i podzim již ve svých vlastních slovech máš a křeč zoufalství není nutné vyjadřovat až tak vypjatým kontrastem, pokud se potom nedokážeš ve vlastním vyjádření zorientovat. Svedeš-li se však jedné linky vzdát, druhá coby samojediná sdělí daleko více. Hra s nevyjádřenými podměty je pro některé netrénované čtenáře náročnější na pozornost. Závěr je výtečný. 

Zkus, podívej:

Kachňátka

Z obrázkové knížky pro děti je přivedla až sem na okraj města, silnice. Na rozhraní.

Dvě propadla víkem kanálu.

Ani si toho nevšimla a se zbylými mláďaty zahnula do trávy.

Dole byla tma. Mříž nešla zvednout,

ale na dně šachty slyším vodu.

Voda je život, vyplavou někde na Otavě.

Budeme se učit poznávat ptáky v letu podle siluety

na konci knih pro dospělé.

Vzdáleně chytám nějakou kontinuitu, ale jen vzdáleně

Smutné. Tip.

Myslela jsem si, že když píšu básničku o siluetách ptáků, jsem velmi originální. Ale vidím, že nejsem, tak ti tu básničku posílám:

Oči a tma

Kontury dravců

na nebi,

na skle,

v příručkách....

Za slunečných dnů

pak zřetelnější stíny

rozpřažených křídel!

Magické kruhy

kreslené na mraky,

na hladinu řeky

i na klíčící setbu...

Jen básník smí být sokolník

s pravicí v kožené rukavici

a s koženou čepičkou v kapse. 

Mám pocit, jako bys zkombinoval dva postoje k drobné události, jejímž svědkem jsi se /možná/stal - dětský a dospělý. Poetický versus trochu cynický... A vlastně ještě třetí - pohádkový. Jistá si však nejsem, spíš beru text jako experiment, jehož význam mi zůstal málo srozumitelný... nejméně v závěrečném konstatování.

Jako vypravěč jsi přešel z er do ich formy ale na dně šachty slyším vodu.

Tady nevím, zda nejde o překlep /nemohla vést ta dvě propadlá mláďata/:  Dvě propadla víkem kanálu, ani si toho nevšimla a vedla je (ostatní?) dál,

Kam spejeme../maličkosti,ktoré sú súčasťou života miznú /toľko môjho zamyslenia...páčil sa mi nápad nejakého "dialógu" dotvorenia obsahu spojením úryvku a vlastného textu...ale ako celok to pôsobí nejako kŕčovito,nemá to ten drajf,kde by myšlienka čitateľa kopla...je to pomerne jednoliater,bez nejakej výraznej konfrontačnej alebo významovej linky,pričom práca so slovom je na priemernej úrovni /žiadne oslnivé obraty,zvraty, kotrmelce /

čím víc to čtu, tím víc mi to přijde zmatené, jako i přiřazení kategorie a arény, pokud to ovšem nebyl záměr