vstávám už za mlhy

kobyly (neboli větší velikost fontu) jsou fajn, poněvadž zrak se nelepší, to spíš naopak! 

odháním drobné zívnutí hledaje stopy ironie - bohužel nebo bohudík - báseň je košťálově jarní coby kapička z okvětí; této poezii kynu a mrkám jí do rytmu něco od Primal Scream ...konec ptydepe, uzávěrka mumbo jumbo... /-/-/ jaru zdar vespolek, mějte se rádi!

Hemistich je výborný postřeh a z toho námětu se prostě něco vyrazit dá, sám námět je velmi pěkný. 

Pod jabloní

Vstávám už za mlhy a zvědav rozhrnuji

závoje, jaké tmou k jabloni výhled skryly,

tam dole tančí dým snad od včerejších hranic.

V harému nahých břich dvě, co si nedám ujít.

Hejá dup, šupky jdu, trochu se poděsily

ty čarodějnice. K mým rtům jen zašimrání

z hvězd fouklo plejádu. A žár mi obětují,

když s mlhou kolem pasu

pod filigrány jmen zvuk na viole z vlasů —

chci jako nocí plát,

políbit vlastní kmen.

Náruč sklem obemkla jablečný koncentrát.

Jsem moc ráda, že ses vrátil na písmácké tržiště po tak dlouhé odmlce a zvolil sis téměř máchovské téma, které je mi blízké. Mně ale nejvíce zaujal název, který by se dal využít jako alexandrínový poloverš, takže ti posílám alexandrínovou improvizaci:

Vstávám už za mlhy a vstoje za záclonou

se dívám oknem ven, jak opadává sad.

Jak vločka za vločkou padají mlžnou clonou

třešňová okvětí...  Chci haiku o tom psát. 

Autore, nevím. Neznám nijak zvlášť tvůj styl a nechci tě urazit, ale pokud zůstaneme v sylabotónickém verši, tuším, že být tu ještě Miroslawek, položí ti otázku: A to je vázané jako v čem?

Na mě text působí, jako když autor volí natolik dlouhý verš, aby se čtenář ani nezorientoval; nebo možná zrovna autor se pak sám sobě ztratí. 

Opravdu nevím, vyzkoušej si předloženou melodii, pro srovnání. Přechody z jambu do trocheje jsou než dva, až v poslední sloce, vždy přes ženský verš (ryze dle mého aktuálního vkusu lépe tak než verš ještě delší). Tvůj originál je metrické smetiště, naházel sis tam kdeco, jen škrtnout. (Předem se omlouvám, jestli opět nevyjde řádkování a budu muset editovat.)

vstávám už za mlhy

a zvědav rozhrnuji záclony

zdali se ještě líbají

včerejší čarodějnice

dole, už pod rozkvetlou jabloní

a zdali je jen jediná

anebo plná hranice?

vážně tam na mne čekají

budu je muset odlíbat

nežli má milá vstane

kdyby tam uschly, škoda jich

jak se to stává

že beze zbraně

lze dívky líbat často dlouze

a se souhlasným objetím kdy zcela jasně

se rozumí tvé touze ---

však s touto vyhlídkou je krásně

šupky dupky hejá cvalem

jdu rozehnat ten harém představ 

v malém

ať mohu s klidem bez záclony

líbat se sám s mou bezvýhradně milou

pod jabloní

To jsi psal pod vlivem?

Na mne to působí rozbitě. Ne moc šikovně zveršované... Podlední sloka je infantilní, ale asi to mělo být hlavně hravé. Nechytla jsem se. 

Neviem, mala by to byť lyrická báseň, kde autor prezentuje lásku k žene / jabloň ako zdroj napr.plodnosti-alebo bozkov , alebo cestička zvádzania /, ale v tomto prevedení mi to príde veľmi jednoliate, pomerne ploché / napr.aj výstavbou, kde mám pocit "doloženia slov kvôli forme /ale najmä až príliš nejako nasladlé, mdlé, a naivné. Vedela by som si tent text predstaviť v nejakej "hyperbole ", paródii, v ktorej by to trebalo ešte viac zatlačiť, aby tá naivnosť mala efekt osloviť, a nebola hlavným problémom textu. 

1.sloka- dosť prepraný motív záclon, ale budiž, dostáva nás do záhrady, rozkvitnutá jabloň, predstavy čarodejníc / pokušenie o kt.sníva a predstavuje si ho / a pre mňa veľmi nešťastne podaný posledný verš-nasekaný z drobných, čo pôsobí trocha až krčovito

2.-3. tam sa ten hlavný motív začína podaním trocha komplikovať,najmä tou výstavbou, prevedením, kde je až príliš veľa slov. Autor ich chce pobozkať, aby zmizli, než bude sám so svojou milou,dokonca tam je až istý rozkol...so súhlasom objatie, rozumie/š/ jej túžbe, však s touto vyhliadkou je krásne... / veď to už by mala byť predsa samozrejmosť, keď bolo jasno v objatí... /

4. mi nesadla vôbec, tam sa dostávame prvým veršom až k hranosti, detskej pojašenosti, ktorá je vzápätí spojená s háremom predstáv. Meditačno cyklický záver. Pre mňa nie, ako vravím, vedela by som si to predstaviť v tej "vyšklabenej zveličenej podobe ", lebo takto mi to príde až sentimentálne cukrovo naivné, čo isto nebol tvoj zámer. 

Nejvíc poslední sloka...

Aktuální, snová báseň, která si hraje se slovy i představami.

První tři strofy by k rozvernému pohledu snad i stačily...

Ptali se mě, jestli taky vstávám za mlhy.

Sem se musel zamyslet. No, nevim.

Vstávám ve dvě, to jo, ale ne proto,

abych chodil čuměl z okna,

ale abych něco - ty hlavo - dělal.

No fakt. Hrůza hrůz. Redaktore, ty si peklo!

Hrůza hrůz