ZMĚNA

Zpočátku mráz do dvorů nahlíží,
do urovnaných hranic otopu,
Jen vítr má radost a vyje,
ocásky bílé zkřehlé vine,
a po kraji je honí v reji frivolním,
než ho měsíc přibývající utiší.

Co čeká nás, ptáš se mě
a svíráš mi chladnou dlaň...

Náhle čas se uvolí,
tenhle odraz v zrcadlech rybníků,
zůstane tím nejkrásnějším,
Tak temný a studený,
jakou je ťafka letních dešťů,
vyvane na křídlech větru
a vytane zázrak míru.
Tají sněhy z hor
a nové vody spěchají z kopců,
Hopkají, skáčou dolů do polí,
rozvalí se lenivě v údolí.

Co dál nastane, zase šeptáš mi...

První kvítky bledé, modré i žluté,
vyhlédnou z mokré země,
Narcisy otevřou ústa,
v němém úžasu nad tou proměnou,
Všeho do času!
Ale ne,
kouzlo nikdo nesejme,
Přetrvá!
Proutky raší v míze plné života,
sílu nalézá v hřejivé lásce
žhnoucích prstíků slunce,
A keře zelených střapečků,
hlásají že končí půst.

Takový čas nastane...
Pouštíš moji dlaň,
bledá, chladná, plná hněvu...ale krásná,
Dívám se za tebou a ty odcházíš...