Návrat ztraceného syna

V cizině jsem býval

skoro víc jak doma

občas bylo dobře

jindy duše stoná

někdy vážně bylo

zlato co se třpytí

a pak zase chvíli

krutý živobytí

Dlouho jsem žil marně

bylo mi to volný

nebýval jsem prostě

nikdy synek vzorný

ale tak jak stárnu

patří to snad k tomu

toužím zas se vrátit

do rodného domu

Do rodného domu

v zahradě co kvete

když si ruku podá

pozdní jaro s létem

stín je pod jabloní

a po celé září

sladké plody voní

jako douška maří

A tak jsem se vrátil

návrat občas bolí

ochutnal jsem chleba

posypaný solí

políbil jsem matku

do vztažených dlaní…

…Bože jak jsem mohl

zapomenout na ni!