Na úrovni hmyzu

Název mi připomenul čapkovskou hru Ze života hmyzu...  Na tvém místě bych zůstala u těch hmyzích metafor a netahala bych tam už hady svlečené z kůže. Celý text bych zkrátila na třetinu, protože méně je většinou více.

@Ram: to jsou ta nenaplnena ocekavani :D

Určitě z veršů sálá silná emoce, působí na mě, že slova přicházela sama, což mi sedne. Přeju ať se psaní daří.

Velka pismena gone. A jo, vypada to lip.

Tady se to rozjelo! :D Diky vsem za podnety. Kontext: rozvod po 19 letech, 2 roky sam, den co den porad myslim na byvalou zenu. Probudim se a boom, je to tam. Porad v kruzich. Jedno, co delam. Ten cit (ci blud, pud, zavislost) je v soucasne situaci uz nadbytecny a presto se ho nedokazu zbavit, nicim zmensit, odhodit, vysvleknout. Uz to jen otravuje, vysiluje... Je to automat, jako kdyz se rozsviti zarovka a neomylne k ni zamiri mura. Takze hledam cestu ven a tenhle psany ventil je jednou z cest.

Ahoj a děkuji. Nečekal jsem nic a jsem mile překvapený. Je to po dlouhých dvaceti letech vlastně znovu prvotina. Něco, co už potřebovalo ven. A zjistil jsem, že to má stabilizační efekt na moji rovnováhu. Moc zajímavá zkušenost. Ale není jednoduché udržet tu hnací sílu, ten mix emocí, před sebou a zároveň nad tím přemýšlet o konkrétních pocitech a ještě to stíhat zachytit, dát tomu rytmus a kadenci. Kritiku od tebe si beru k srdci a další věc zkusím s citem neuspěchat :)