Phantasia XXIII.

Na velkém stromě sedělo několik ptáků. Všichni hnědí jen jeden šedý. A právě ten slétl dolů na cestu. Sotva se jeho drápky dotkly prachu z hrdličky se stala krásná dívka. Dav kolem mne zašuměl překvapením. Nenechte se zmást! zakřičel jsem. Je to čarodějnice! Dívka šla směrem k nám a já vytahoval z váčku u pasu stříbrné kroužky a spojoval je k sobě do řetězu. Zastavila se krok ode mne a usmála se. Byla opravdu nádherná. Měla dlouhé plavé vlasy a smaragdové oči. Hodil jsem na ni svůj stříbrný řetěz a připoutal ji jím k dřevěným vratům stodoly. Z očí se jí spustily slzy a snažila se vysvobodit. Marně. Vídíte! Zakřičel jsem. Stříbro na ně platí! Ze stromu začaly slétat ostatní ptáci a měnit se v postavy. Rychle! Křičel jsem. Musíme se bránit! Nějaký muž přinesl ze stodoly hřeby a začal jse spojovat dohromady. Podíval jsem se na nápis na hlavičce a tam stálo niklokadmium. Nééé! Musí to být stříbro! Jiný muž křičel: Já mám doma hromadu zlata! Ach Pane - hlupáci pomyslel jsem si. Stříbro! Musí to být stříbro!!! Mátožné postavy se k nám blížily ze všech stran. Vypadalo to že nemáme šanci. Náhle se přiřítilo auto a smykem zastavilo přede mnou. Otevřely se dveře a z místa řidiče vystoupila dívka se zlatohnědými vlasy. Přijela jsem pro tebe! Ale nazpět musíš řídit sám. Ano. Věděl jsem to. Jenom já jediný dokážu uniknout! Sedl jsem do auta a dívka vedle mne. Vzadu seděli ještě dva kluci. Rozjel jsem se dlouhou alejí a neustále zvyšoval rychlost. Ostatní pasažéři ječeli strachy ale já věděl že musím skočit_ Vzduch kolem se v kruhu duhově rozzářil a vůz skočil přímo doprostřed. Když opět přistál na kolech cesta lemovaná stromy byla pryč a na místo ní bylo náměstí lemované vysokými domy.

Střih.

Náměstím se zvolna šine stařenka. Má dlouhý šedivý kabát a při chůzi si pomáhá hůlkou. Skočím po ní a srazím ji k zemi. Lidé kolem mne nevěřícně zírají a nechápou co se děje. Ale já vím že to je ONA! Čarodějnice kterou jsem připoutal ke vratům stodoly se osvobodila a proskočila spolu se mnou do mé dimenze. Přitom jak jsem ji srazil se jí vysypala kabelka a úplně nahoře byla kartička s výpisem z jejího bankovního účtu. Bylo na ní 1 117 000 000,- Vidíte!? Křičel jsem. Je to čarodějnice! Jak jinak by získala takové jmění?! Z davu kolem mne vystoupil muž a říká: Já tu paní znám! Bydlí u nás v podnájmu až úplně v podkroví. Ukazuje na dům za sebou. Měl byste se jí omluvit a pomoct jí dostat se domů. Na oko jsem ochotný a beru stařenku pod paží a nesu ji nahoru. Ale vím že se nesmím nechat očarovat a podlehnout. Jdeme po kovových točitých schodech až úplně pod střechu. To je můj byt říká mi čarodějnice. Je tam jen tolik místa že se nedá stát ale pouze plazit. Dole na náměstí zůstal můj kabát! Vrátíte se mi pro něj? Horko těžko se otáčím a plazím se zpět. Nad hlavou mám skřidlici a cítím že prostě dál už to nejde_

Probouzím se a na hodinách je 8:18 

Je po bouřce.