Phantasia XXVII.

Stojím vedle obrovského náklaďáku s připojeným valníkem. Na něj právě jeřáb pokládá jakousi bíle natřenou konstrukci. Vedle mne stojí náš obchoďák Laďa M. který je řidičem oné soupravy. Já mám být závozník. Nějaký muž nám vysvětluje že se jedná o součást vrtné plošiny kterou je třeba vyvézt na vrchol kopce. Sice mi přijde divné že tam někdo chce něco vrtat ale kšeft je kšeft. Vyrážíme. Laďa rozjíždí mnohatunový kolos po úzké silničce. Já sedím na místě spolujezdce. Po chvilce Laďa říká: No ty vole! Nedal jsem si kafe!! Bez toho nikam nejedu!!! Zastaví a já mu povídám: Támhle je horská chata zajdu ti pro něj. Barmanka za pultem mi vysvětluje: Do kelímku nenaléváme. Dám vám to do hrnku - ale je trochu větší - litrový. Menší žel nemáme a bude to chvilku trvat. Čekám na kávu a s plným hrnkem se vracím k náklaďáku. Laďa někam zmizel a mezitím taky napadla hromada sněhu. Kolem nás se snaží projet jiný náklaďák ale cesta je příliš úzká a on sklouzává do prava do příkopu. Někdo na mě křičí: Tady nemůžete stát! Blokujete provoz!! Odjeďte s tím pryč!!! No jo řikám - ale já nejsem řidič. To nás nezajímá - jeďte! A tak přesedám na místo řidiče a vidím že kousek přede mnou je odstavné parkoviště. Téda... Ten Laďa je ale vůl pomyslím si. Proč nezastavil tam? Rozjíždím auto a směřuju na parkoviště. Chci zastavit. Šlapu šlapu šlapu na brzdu a NIC!!! Vůz jede dál!!! Už jsem skoro na konci odstavné plochy a dál už je jen sráz. To je konec říkám si ale pořád zoufale šlapu na brzdu a! Náklaďák na poslední chvilku zastaví! Dál by nás čekal už jen pád. Přiběhne udýchaný Laďa a křičí: Vzduch! Nenafoukal sis vzduch do brzd!!!

A jo vlastně......