POULIČNÍ AVERZE

Mlč zrcadlo,
Dál nezpívej mi lži,
Růží do střepů tesané,
Zahlaď mé viny,
Tak jako vrásky, šediny,
Vždyť noc se opájí,
Mocí nejsvětější,
Než překryjí nás peřiny,

Propadám,
Choutkám luceren,
Sám tak špinavý,
Jen domy jsou pány uliček,
Vedou rozmluvu,
Pomluvy,
Nad hýřením komárů,
Udržuje při životě,
Ty svérázné loutky,
A zvuk uléhá v blátě,

Co na to mlha?
Mlčí,
Mlčí jako hrob,
Okna slepá,
Dveře němé,
Lidi hluší,
Růže které trny pouze tuší,
Keře ubohé,
Skrčenci za zídkami,
A na pavlači,
Vítězný oblouk šňůry.

Smích schází,
Pláč chybí,
Kroky nepočítej,
Stůj,
Rozhlédni se po nařaseném tichu,
Podbízí se volány,
Smyslné,
Zase nepodlehneš,
Zítra bude všechno stejné.