Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDnes v Nuslích (( z kolekce Odposlechnuto))
Autor
Zeanddrich E.
Dnes v Nuslích (( z kolekce Odposlechnuto))
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Dnes, v pátek 07. října t.r. jsem odpoledne seděl v tramvaji číslo 14, ve směru od Kauflandu Michle do centra.. . Cca dva metry ode mne, na plošině u jedněch ze dvou mně nejbližších dveří, stála (patrně) vietnamská žena s kočárkem; cestovala se dvěma dětmi - s holčičkou cca nanejvýš tříletou (ta, úhledně upravená do typu porcelánová (asijská) panenka způsobně seděla na sedadle), a s chlapečkem, kojencem, sedícím v tom kočárku. Chlapeček se opakovaně pouštěl do hlasitého řevu.. .
Zaujalo mne, jak svědomitě se maminka snažila jeho pláč utišit (připadalo mi, že přinejmenším z části to bylo i proto, že v poloprázdné tramvaji se svými dětmi byla jednoznačně středem pozornosti). Plastová hrkací hračka, kterou mu třásla nad kočárkem, fungovala vždy jen na několik vteřin, a pak už přestávala fungovat úplně.. . Máma mu tiše domlouvala (snad střídavě vietnamsky i česky), -říkala: Podívej!,..., a ..něco ve smyslu No snad to tak nepřeháněj, ..., a To víš, že jo,…, a Zase bude dobře, ..., atd., apod.
Profesionálně vytáhla klíče (vypadalo to, že nehodlá je takto použít po prvé) - svazek o cca deseti kusech - a ten konečně chlapce zaujal o něco více, než ta hračka. Žena svazek chlapci dokonce půjčila do kočárku, a ten přestal plakat snad i na více než minutu. Klíče svými droboučkými prstíky chvíli zaujatě probíral, ale po té nedlouhé chvilce ticha pustil onen svazek vedle sebe do kočárku (nebo se ten snad dokonce ocitl i na podlaze tramvaje, to si již nejsem jistý), a dal se do řevu znovu.
Žena znovu držela svazek ve své ruce, a vždycky, při zintenzívnění řevu, svazkem zaklinkala nad kočárkem; - udělala to asi třikrát - čtyřikrát, ale fungovalo to, podobně jako předtím s tou hračkou, na stále kratší dobu - pouze na několik sekund, přičemž ta doba se stále zkracovala.. . A pak se stalo něco, co jsem nečekal - při jednom zahrkání klíčů chlapec už vůbec řvát nepřestal, a jakoby chtěl mámě říci Neodváděj takovou hloupostí pořád pozornost od mého požadavku! najednou zavřel obě oči , a držel je, za svého hurónského řevu, nadále křečovitě zavřené (institut teatrálního zakrytí očí dlaněmi patrně ještě neovládal).. .
Máma, jak se zdálo, rezignovala.
Nevím, zda nejbližší zastávka (nuselské náměstí Bratří Synků) byla opravdu jejich plánovanou cílovou stanicí (dost bych o tom pochyboval), ale žena, i s kočárkem a dětmi, tam každopádně vystoupila (zahlédl jsem ještě, jak najednou již opět *neplačícího chlapce bere z kočárku ven, k sobě do náruče..)
Inu, říci si o to, co opravdu chceme, patří asi k dovednostem, se kterými se již rodíme (a orientovat se na spíše na výsledek, než pouze na dojem, na hru samou, je také asi dobré)..
*nevím ovšem, jak případ pokračoval dál (samozřejmě, dětský pláč může mít spoustu i dosti vážných příčin; -měl jsem ale pocit, že máma v tomto případě tak nějak věděla, o co jde..).. .
21 názorů
Taky jsem si občas připadala naprosto bezmocná.
Trochu jsem čekala, že pointou bude nějaký vtipný komentář někoho z cestujících poté, co maminka vystoupila. Nicméně se domnívám, že kdyby vzala klučíka do náruče už v tramvaji a ne až venku, že by možná přestal. Ale jak píšeš, asi už věděla, o co mu jde. :-)
predstavujem si ... do električky nastúpi mamka s dvoma detičkami ... chlapček v kočiariku sa neustále a veľmi nahlas dožaduje pozornosti ... všetky tety v električke, ktoré majú skúsenosti s deťmi, v duchu improvizujú, ako malého zabaviť a na striedačku pomáhajú ... tomu istému sa venujú ujovia, jeden si trikrát poklope po čele a povie ŤUKŤUKŤUK, hneď nato potiahne malého za ponožku a hneď nato zatlieska, vykoná to viackrát za sebou, malý iba premiestňuje pohľad a potiahne sa sám za ponožku ... tí, čo nemajú skúsenosti, držia palce tým, čo sú nasadení v akcii ... akýsi frfloš zahundre 'to sa mi len zdá' a jeho sused dodá 'asi prichádza koniec sveta' ... potešenej a možno aj dojatej mamke detí ani nenapadne vystúpiť skôr a v primerane spoločenskej atmosfére dokončí svoju misiu ...***
Zeanddrich E.
10. 10. 2022..
Ale aby zde nedošlo k nějakému omylu - byl jsem v tomto případě opravdu pouze nestranným pozorovatelem (a více méně, bez názoru),..., sám nevím, jak bych situaci řešil na místě vietnamské mámy.. :) (a osobně bych ten divoký pláč snad i dlouhodoběji snesl, kdyby se ta žena nerozhodla z tramvaje vystoupit..)
je to tak, nevíme jak případ pokračoval, do zprvu jaké školky chodil, po té do jaké školy, jaké měl zájmy, kamarádi, do koho se zamiloval, s kým chodil, do jaké práce chodil, jakou rodinu si založil, pokud nějakou, jaký byl na stáří a jak umřel, zkrátka jak případ pokračoval nevíme :D
blacksabbath
10. 10. 2022:-)))))...já to znám....mám tři vnoučata.....to nejhorší - co se mi stalo - musela jsem odejít z obchodu...samo bez nákupu...na svědomí to měla nejmladší vnučka:-)))))
Zeanddrich E.
10. 10. 2022(Ivi, abych to napsal ještě přesněji - byl to pláč typu ,,jako když někoho na nože berou", který jen stěží mohl nějakou osobu v okolí neupoutat..)
blacksabbath
10. 10. 2022nojo...ale.....vysvětli to tomu řvoucímu uzlíku:-)))))
Zeanddrich E.
09. 10. 2022Ivi, v tomto případě to ale nebyl jen pláč - byl to opravdu spíš dosti agresívně znějící řev :)
Zeanddrich E.
09. 10. 2022Ivi, v tomto případě to ale nebyl jen pláč - byl to opravdu spíš dosti agresívně znějící řev :)
Zeanddrich E.
09. 10. 2022Jo, Slávku, já to také (ve svém věku!) ještě moc neumím :)
...a já zase myslim že říct si o to co opravdu chceme hodně dospěláků nezvládá. Mluvím z vlastní zkušenosti...
blacksabbath
09. 10. 2022Plačící dítě v hromadné dopravě.........někdo se otočí...jiný usměje....další pohoršeně čučí.....to se pak jednomu potí všude......
Zeanddrich E.
09. 10. 2022Díky za tip, a za obsáhlý komentář, Jarmilo :)
V podstatě se vším, co jsi napsala, souhlasím :)
Díky za podnětnou příhodu ze života.
Říci "orientovat se spíše na výsledek" je ošidné, to spíše se snadno ztratí. A když pak nezakopává přímo o nebožtíky (tj. jít přes mrtvoly), zdá se být všechno v pořádku.
Že se někdo orientuje pouze na dojem, tomu bych nevěřila.
Když mamince pláče miminko v tramvaji, je to nepříjemné. Pokud se jedná o tramvaj, tak to snad nikdo nebude řešit, protože to cestování není dlouhé a každý ví, že miminko nejde jen tak utišit. Ovšem v tramvaji mohou sedět cestující, kteří nad pláčem jen mávnou rukou a stejně tak cestující, kteří jsou nemocní a pláč jim hodně vadí. A je hodně mezistupňů mezi tím. Takže maminku, která není sebestředná a není maximálně tlačena časem, může napadnout, že vystoupí třeba o zastávku dříve a zbytek s tříletou holčičkou dojdou nebo si počká na další spoj a tímto dalším spojem bude pokračovat dál (když má průkazku a když takové další spoje jezdí).