zmuchlaná

Luzz: jako první jsem svého času spálila Divišovy Žalmy. Ponechala Camusův Mor. Nelituji a stále připomínám. Nemá se jednat o odsudek tvorby páně Diviše, jen o někdejší Sofiinu volbu v praxi. 

Nyní samozřejmě jedu na petkoplyn a básnických sbírek neurekom. Trojité spalování. 

law, zima podle Plečnika, tak. 

Luzz :) mi úplně stačí, že se to dá číst! :D Ale potvrzuju, že všechno, cos našla, jsem tam vložila ... takovýhle uveřejňování básně, je autorův sen. Normálně: pranýř, poklepávání příložníkem: ... tohle tam není a zbytek chybí -  pointa je navíc -  a taky chybí ... forma forma forma!  - Tak jsem ráda, žes našla :) přesně

Goro, děkuju a chápu a neboj :)

Andrejko, šiš ... nejsem jasnovid, ale takováhle inflace! :D No, i když znám knížky, který bych za 5 tis. nevyměnila :) A než bych je spálila ... tak se je naučím nazpaměť. Možná by pak ani k podpalu nedošlo ... hřály by zevnitř 

Sabbathko, s´to rozčísla :) málem jsem si čůrla - malý oheň uklidňuje, oheň by měl být vždycky jen malý ...

Rem - líp bych to neokomentovala :D teda, když je to moje ... kecám, mouchy se najdou ... i v tý zimě:) 

Kočko, se nevylučuje! Už mám dva pytle šišek a hlavu-šišku frišně vyluftovanou a uhrabanou :) les je jako knížka, co se čte sama 

Evži, hoří, voní ... co chtít víc - poezie v šišce :)

Philog, kostel máme tam, co hlavu :) někdo do kostela nemusí, jak je rok dlouhej ... a někdo jen tam a točí růženec, dokud kostel stojí. Kostel by se měl správně používat ... aby v něm nebylo prázdno :)

Děkuju všem, že jste četli a písli, nebo tím jen prošli ... a neušklíbli

Kdysi jsem šla na půlnoční. Byl strašný mráz. Měla kabát se sekáče. Hřál. Seděla v tý lavici, byly tam původní štítky se jmény po němcích. A mi došlo, že je tam, až na ty lavice, prázdno. Že všechno je jenom v nás. Taky někdy muchlám...

Oheň je krásný a šišky taky přihazujeme. Loni jich bylo hodně. :-)

Zřejmě je lepší když člověk hrabe šišky, než když mu v šišce hrabe. (lehce pomuchlovaný smajlík)

 "Plamen také uklidňuje a dodává nám pocit bezpečí. To je v nás zakořeněno již od počátku lidstva, protože oheň v jakékoliv podobě zaháněl nebezpečné predátory ".......mně babička říkavala: " Nekoukej do toho ohně nebo se počuráš"..:-)))))

Je to volba, zda podpálit nasbírané šišiky listem z knihy nebo pětitisícovku.

První strofku beru "za svou", druhou méně.

jo, dá se to číst jako lék na energetickou krizi

stejně se potiskne toho papíru příliš

ale baví mě i ta rovina, kdy se jeden vzdává něčeho, co měl třeba rád, jen aby... prostě přežil. něco jako když... musíš sežrat svýho domácího mazlíčka, protože máš hlad a není kde brát.

anebo ještě jinak - pálení nějaké konkrétní knihy jako symbol uzavírání nějaké životní etapy, osvobození se. vidíš, to je dobrej nápad. dík! už vím, jakou knihu spálím jako první!

(ale beztak to čtu úplně blbě, což není v mým případě nijak neobvyklý.)