Příštích

Tak jako staví se z písků dne hrad

přidávám na nebe pohledů svých

a tiším v duši mé jakýsi hlad

a dlaň mám prázdnou jak žebravý mnich.

Mraky jsou plné až po okraj vody

penězi kapek pak zaplatit smím

až spadnou do rukou ty sladké body

jež v drahách létavic jak slzy zní.

A koupím za ně ti stíny tmy na oči

a vůni svítání ve vlasech tvých

a smutek, který je když cosi nekončí

však padne jak anděl a jeho hřích.

Pak dáš své punčochy přes pelest postele

a bílá sklopíš zrak k zraněním mým

tělo tvé bílé je, jak svíce v kostele

a ticho v rámu je sklem příštích zim.