Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

stárnu pomaleji než druzí

28. 11. 2022
16
35
659
Autor
cvrcka

Někdy se dívám na fotky svých přátel

Těch, co už znám opravdu dlouho
a přemýšlím
Kolik mi vlastně je
 
Nedívám se totiž do zrcadla
 
Nepočítám mizející krusty 
Ani hrnky popela, který vyčesávám z vlasů
z dob, kdy mě soustavně upalovali
Abych chodila pomalu
Nešťourala se v nose
brala si aspoň o pět bonbónů míň
a nebrečela pořád sakra tak!
 
Vím jen
široký hrudník
plný místa pro další nádech
Vím jen hurikán snů
kolem rozzářené tváře
 
Vím jen
že ztratit znamená
 
získat prostor
 
 
i když tohle zrovna bolí
 
pořád sakra tak

 


35 názorů

cvrcka
02. 12. 2022
Dát tip

dík Law nejvíc bolí taking pains :) 


lawenderr
02. 12. 2022
Dát tip

trefila ses - sakra tak! :) a já pořád zkouším neztratit, to bolí víc

sakra tak!

 


cvrcka
02. 12. 2022
Dát tip

Tak nakonec jen droboučká úprava přímo v textu // předposlední verš//nepostřehnutelné takřka


Alenakar
01. 12. 2022
Dát tip

Loki,

byl by z tebe výborný rapper. Umíš ze všeho udělat provokativní nablblou vulgaritu. Možná, že by ti potetovanci s křečemi v rukou i zatleskali.


cvrcka
29. 11. 2022
Dát tip

opakuji se - je mi ctí.šedo všade. popel nebo šátek, nebo drátek.


Silene
29. 11. 2022
Dát tip cvrcka

Skvělé, kterak na konci v zápisu absentující interpunkce při recitaci na rtech přímo vyroste. Potopený křižník v místech volby verba finita: upalovali, jo, to řeže svou pravdivostí jako uhlíky, zejména zapálí-li člověk také nějakou tu hranici, chtěně, nechtěně. Předcházející vyčesané hrnky popela. Absolutní v reálném prožitku i v metaforickém pojetí. Nu, a to něco za něco vytěsněním. 

Tak jen nepodpaluj, jo, při upalování. Sounáležitost, jakkoli relativní. 


cvrcka
29. 11. 2022
Dát tip

Kočkodane! Žádné verše v ústrety!? ach... inu, prostor především! (i když dobrých ludí sa prý vejde... :) )


Kočkodan
29. 11. 2022
Dát tip

Přidávám se ke společnosti přátel „prostorové“ pasáže. (lehký úsměv)


cvrcka
29. 11. 2022
Dát tip

:D 

Zřejmě budu muset být o poznání rafinovanější! 


Rajmund
29. 11. 2022
Dát tip

Helgarda neobměkčil ani ten široký hrudník


cvrcka
28. 11. 2022
Dát tip

Ještě k tomu upalování. Nejspíš to je tak zakopaný podtext, že se k němu moc nejde dohrabat, ale mám za to, že dožije-li se čarodějnice určitého věku, je buďto velmi zlá (a mocná) anebo naprosto vypořádaná se svou minulostí, ať už byla jakákoli. 

 


cvrcka
28. 11. 2022
Dát tip

Theo, děkuji za spolčení. 

To místo je pro mě důležité. A to, co jsem v něm měla nejvíc, je troufalost (až cynismus, který ovšem měl právě posledními dvěma verši zjemnit. Bez ohledu na věk. )

(Předchozí kritika patřila Safiánovi)


cvrcka
28. 11. 2022
Dát tip

Obraz je to výmluvný a pokud chápu správně zahořklost, pak pro mě žel, dezinterpretující. Což je ovšem dobré vědět. :) 

Děkuji, vážím si. 


Vezu se na stejné vlně. A parádní je místo se ztrátou a novým prostorem. 


Safián
28. 11. 2022
Dát tip

K textu. Báseň se mi líbí, ale nenapadlo mě hned, co bych k ní řekl konkrétního. Tak alespoň obrazně.


Alegna
28. 11. 2022
Dát tip Gora

Verše mi sedly, ztráty mi také uvolňují prostor (nedělá mi dobře, když je přeplněný) a bolest probouzí emoce, co bychom bez nich byli?

Ráda jsem četla.


cvrcka
28. 11. 2022
Dát tip

Safiáne, to je k textu, nebo k helgardovi?


Safián
28. 11. 2022
Dát tip

Obvyklá bilace, které se tak posmíval Richard Weiner. Svět je zlý a já jsem malý.


Safián
28. 11. 2022
Dát tip

Helgarde, ty zřejmě poezii nikdy nenajdeš. Někomu by se mohlo zdát, že nevíš, která bije. Ale já ti věřím, a tak tě prosím o vysvětlení, co je podle tebe volný verš.


cvrcka
28. 11. 2022
Dát tip

Luzz, díky, vážím si úvah. 

Jistě to není vždy bezpodmínečně nutné, ale provázané to je. Není nutné ztratit, abys získala prostor, ale když ztratíš, tak získáš. Je to pro mě důležitej paradox bolesti. 


cvrcka
28. 11. 2022
Dát tip

Loki, děkuju za vjem, vážím si. A děkuju za text - inspiruje. 


cvrcka
28. 11. 2022
Dát tip

Alenkar, jj, iluzi je nutno udržet přesvědčivou zejména pro vlastní potřebu vitality ;) jakákoli vitalita se v důsledku přičítá k dobru. Tož! do tanca!


cvrcka
28. 11. 2022
Dát tip Gora

Goro, díky za podtržení, vážím si. Snad se mi to podaří ještě o něco lépe dopsat. Vložím pak do komentáře.


cvrcka
28. 11. 2022
Dát tip

Mark Rabie, děkuji za interpretaci.


cvrcka
28. 11. 2022
Dát tip

helgarde, děkuju za vjem, vážím si. Příště třeba zas více utáhnu.


cvrcka
28. 11. 2022
Dát tip

Anas, díky za vjem, vážím si. 

Ano, cítím, že závěr se v tom kontrastu rozmělňuje.

Možná se toho zas jednou pokouším vyjádřit moc najednou. 

Konec nechctěl být trucovitý. Ztráty sakra bolí, tehdy i teď. 

Hm! už jsem blíž. Vložím pak do komentu.


Luzz
28. 11. 2022
Dát tip

mně to přijde docela dobrý. balancuje to na hraně - poezie / úvaha (dejme tomu)... ono se to možná tváří prozaicky, ale (na můj vkus) je tam básnických prostředků tak akorát...

zajímavý je to ztrácení a následný získání prostoru... přemýšlím, jestli se vůbec někdy něco/někdo může ztratit... asi ani ne... spíš ten prostor uvnitř narůstá - i bez těch ztrát... nemyslím, že by byl nějak ohraničenej - ve smyslu - pojmu toto a tamto už ne... máš to podobný jako s láskou - nemusíš přece přestat milovat někoho/něco, abys "měla místo" pro někoho/něco dalšího.

 

 


Alenakar
28. 11. 2022
Dát tip

Taky se nedívám do zrcadla, což mi umožňuje iluzi, že stárnu pomaleji než druzí. Je to dobrá metoda. Člověk se může i česat s přimhouřenýma očima, aby na sebe moc neviděl. Tip.


Gora
28. 11. 2022
Dát tip

cvrčko, v básni je nadhled, i když by se na první pohled mohla jevit "ublíženeckou", bilancování ve tvém podání jde pod povrch... obzvlášť -

Vím jen
že ztratit znamená
 
získat prostor

helgard
28. 11. 2022
Dát tip

kdyby tyhle volné verše byly kšandami, tak je půjdete reklamovat protože jsou to verše tak volné, že by Vám kalhoty spadly. Já osobně tam žádný verš nevidím, tedy kromě naprosto dokonalého rýmu Járy CImrmana sakra tak, sakra tak....ale to je na báseň sakra málo, takže sakra tak....Kde je dokonalý rým v podobě naše staré hodiny, bijí čtyři hodiny. Na rezatý kohoutek, vyskočil si kohoutek.  a pak cimrmanův lstivý rým.....V Horšovském týně, seděla líně, rozčesávala si, vlasy.....to je poezie..Tak zas nic jdem hledat dál...

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru