Pohádka o Tfujíkovi :D

Za dvanáctkrát třiceti šesti kvákavými tůňkami žil byl Tfujík, měl velice důležitou práci, chodil ven a odhovnocucával ulice ve městě Ťufík. K tomu měl hovnocucovou káru, která odsávala nechutná hnědozvěrstva, kudy se ploužila svou maximální rychlostí 0,6 km/h, a že to byla pomalá rychlost! Práce tedy Tfujíkovi utíkala z v o   l    n     aaaaaaaaaaaa 0,6 km/h a tak nepřehlédl jediného hnědého pasažéra okupujícího městocesty. Hnědozločin páchali domácí gaučopolštářoví psíci, jejichž páníkům a paničkám se nechtělo vést své mazlíky, velké jako autobusy do nedalekého příměstského lesíka mezi bažiny, močály, bubáky, nemrtvé umrlce, divé žíňky z kópelky, duchy a vodníky, tak jako ostatním spořádaným Ťufíkovským měšťanům znalým vyhlášky: "Ehm, ehm, ježto se městó Ťufík potejká s velikó hnědó záplavó, rozhodlo městkxké radní o zákazu venčit domácí hovadá po měsťé, ať táhnojí v lesó za městém. Starosté Ťukíť"

Jednoho skoroslunečného dne po těžkých útrapách hovnocucáře nastala sobota do které vběhl Tfujíkovi před domovní dvířa jeho letitý kamarád ze školy Ťuflík, jehož pan prapraprapraprapraprapraprapraprapraprapraprapraděd založil osobně sám svýma mozolnatýma rukama shrben nad první vozovkou město Ťufík, kde na náměstí s kašnou zdobí v tomto zakladatelském postoji socha slavného předka. Dostavivše město trefil slavného předka šlak a tak mu připadla čest spočinout jako prvnímu na městském hřibtově, kde v míru a klidu hříbí dodnes.

"Cililililililililinnnk," držel prst na zvonítku Ťuflík.

"Koho to sem čerti nesou, doprrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr... Á tos ty, můj dávný školní příteli Ťuflíku. Vítej a přijmi mou náruč profesionálního hovnocucáře."

"Rád, příteli Tfujíku. Těší mne že sis našel povolání, jež se k tobě hodí."

"Však víš, můj dávný školní příteli Ťuflíku kolik svačin jsem nechal plesnivět ve školní lavici.

"Vím, příteli Tfujíku a dodnes na to s nostalgií vzpomínám, jak jsme pospolu seděli a vdechovali odér hnijících svačin."

"Ach ano, můj dávný školní příteli Ťuflíku, to byly časy našeho mládí, na ty se nezapomíná."

"Pravdu díš, příteli Tfujíku, dnes kdy jsem ženat a mám 3×3 dvanáctero dítek mi má jinak hodná a věrná manželka nedovolí zplesnivět jedinou svačinku, ani na narozeniny."

"To je mi, můj dávný školní příteli Ťuflíku líto, proto jsi po letech za mnou přišel? Abychom pohnili svačin co hrdlo ráčí?"

"Nikoli, příteli Tfujíku, našel jsem si, tak říkajíc bokem přítelkyni, ale má, jinak hodná a věrná manželka začíná větřit nevěru a tak jsem si vzpomněl na tebe, přítele od hnijících svačin, kterého nikdy žádná nechtěla."

"Je to pravda, můj dávný školní příteli Ťuflíku a nikdy jsem nepřišel na to, čím bych je mohl odpuzovat. Žádná se mnou nechtěla ani pobýt, kdykoli jsem nabízel pozorování hnijících svačin. Kde máš tu přítelkyni, můj dávný školní příteli Ťuflíku?"

"Tady v tašce, příteli Tfujíku."

"To je, můj dávný školní příteli Ťuflíku, jakási trpaslice?"

"Nikoli, příteli Tfujíku, je gumová, jen tě prosím, abys ji nenafukoval, pak je divoká jako saň."

"Spolehni se, můj dávný školní příteli Ťuflíku, ohlídám ti ji, aby za ni náhodou nebrousili jiní nardženci."

"To mi, příteli Tfujíku spadl šutrák ze srdce, tys nejlepší dávný přítel z naší společné lavice. Ale už musím domů, aby jinak hodná a věrná manželka nenabyla podezřeního."

"Chápu, můj dávný školní příteli Ťuflíku, běž, nechtěl bych mít na svědomí rozpad šťastné rodiny mého dávného školního přítele."

"ACH díky, příteli Tfujíku, přijdu jakmile mi má jinak hodná a věrná manželka povolí opět vycházky."

Zaklapli se za pelášícím Ťuflíkem dveře a Tfujík osaměl s dámou, která odolala jeho šarmu a nepromluvila z tašky jediného slova. Tfujík ji šoupnul na chodbě do skříně mezi kabáty a spokojeně se uvelebil před obrazový Telecí Vizor shlížeje v reklamách spoře oděné ženštiny nabízející nezbytně užitečné domácí (vibrující) doplňky. Až přišla noc a Tfujík se odebral k ležení do půlletiště. O půlnoci se počalo ozývat jakési tlumené volání. I napadlo Tfujíka, že se ho chystají přepadnout duchové, vytáhl z nočního stolku upilovanou šestikomorovou revolverovou brokovnici, zajel do bačkor a jal se blížiti k oněm duchovním pazvukům, až stanul v chodbě před skříní. Jakmile ji jen na tři prstéčky otévřel, vrhla se na něj Ťuflíkova přítelkyně, která ho odzbrojila svými vnady a donutila ho ji nafouknout a celou noc ho pak znásilňovala, dokud neměla dost! A to je konec Tfujíkova a Ťuflíkova dávného školního přátelství.