LETOŠNÍ SNÍH

LETOŠNÍ SNÍH

Možná, že sníh je nám dán proto, abychom pocítili touhu po novém začátku.

Všechno přikryje, ozdobí, změní. I to, co vidíme nad obzorem, je náhle jiné. O odstín, o dva.

Stojíme v něm a propadáme se do dětství, kdy byl spojen s tajemstvími a očekáváními, s tajným hledáním dárků ve skříních, šetřením z kapesného na nákup dárků, které jsou s nadšením a láskou  přijímány a poté skladovány, ale kterými jsme se vůbec se netrefili, což pochopíme až v dospělosti.

A možná, že máme pocítit trochu i stesk, protože jsme v životě minuli tolik důležitých příběhů, lidí a chvil. Sníh nám to má připomenout. Má nás konfrontovat, abychom setrvali v hledání nových světů a cest. Všichni totiž víme, že když hledat, očekávat a toužit přestaneme, přijde stáří.

A možná, opravdu jen možná, že nám má sníh ukázat, jak jsme malí, malincí a nepatrní a že jen když to víme, můžeme hledět do vesmíru nad nás se smělostí i bázní, která je nám lidem vlastní a bez ní přestáváme být lidmi a stáváme se prázdnými roboty.

To krásné slovo: sněží… Vyslovili jste ho už letos nahlas? Řekněte to. „Sněží…“