Silueta

Máš pravdu Alenko...člověk si to ani neuvědomí, jak je lidem když zůstanou sami, a zvlášť na stáří. Takových lidí, co pomáhají e opravdu málo, a velký obdiv si zaslouží.

Javavio,

spousta opuštěných starých lidí je i v domovech seniorů. Jistým řešením jsou dobrovolníci, kteří je tam navštěvují. Takové lidi obdivuju, není jich nikdy dost.

Taky skvělá báseň, velmi dobře napsaná, a bohužel hodně lidí takto zůstává... opuštěné siluety...

:) já též díky :) hezky se mi čteš

Poe,

teroristky, které rozdávají srdíčka, jsou mi sympatické. Já bych ani neuměla srdíčko napsat. Díky.

♥️ díky 

Když by na to přišlo, svoje básničky bych si recitovala sama. Nejlíp bych věděla, kde přitlačit a kde ubrat. Hrála jsem divadlo a mám ráda přímý kontakt s publikem. Nejlepší hraní spočívá v dialogu s hledištěm.

Taky jsi mohla vyfasovat Pelikánovou :)))

Inge,

pokud je to tak, jak píšeš, pak jsem si tě s někým spletla a omlouvám se. Můj koment nebyl určený tobě.

Trochu mě nadzvedlo, když jsem si představila, že by jako měla číst mou básničku, básničku antikomunistky rudá "žena za pultem".

Ale, no — nepatřím do žádného klubu. Sama dělám textařinu, ne poezii a básničky dneska čtu málo. A i když mám v poezii nějaké milce z druhé půlky 20. století, včetně jeho 90. let (o nových autorech po roce 2010 už nevím zbla), víc preferuju klasiku. Baví mě, ba, i dost věcí z Česka 19. století. A to už je podle mě trochu perversní. Píšu, co píšu – ale že si v tom pak čteš po svém, věci, které si tam vkládáš sama… Nu, co s tím nadělám.

Ingo,

když ještě v TV fungovaly nedělní chvilky poezie, měla poezie nějakou váhu a básníci psali pro lidi. Dnes si ty své bláboly odblábolí na veřejném čtení v nějaké té literární kavárně i bez Švorcové, za absolutního nezájmu normálních lidí.  Oficiální poezie se stala zájmovým kroužkem hrstky literárních excentriků a já vám ten váš "klub skutečných básníků" ze srdce přeju.

Jo, já bych to dal Švorcovej do Nedělní chvilky poezie.

Goro,

jsem ráda, že se líbí a moc děkuji za výběr.

Sociální téma, kde jsi mistrovsky zachytila, co je v životě opravdu důležité. 

blackie,

jsem ráda, že tady lidi zajímají i takováhle témata.

Evženie,

starý člověk si v domově seniorů může aspoň někdy najít přátele. Ale kdo žije sám, bývá nejosamělejší.

Rado,

vím, že tipy nedáváš, proto mě těší, že jsi v mém případě udělal vyjímku.

Markel,

jsem ráda, že se líbilo a díky za hvězdičku.

Theo,

před vánocemi byly dokonce i v televizi klipy o staré paní, která přišla o pejska...  Pokud ty klipy, nebo dokonce třeba i moje básnička, někoho k něčemu postrčily, pak díky za to.

Jam,

nevím, jestli máš proč se bát. To záleží na tom, jaké máš příbuzné a potomky.

vesuvanko,

díky za tip.  Kolem nás se odehrává mnohem víc smutných příběhů, než si připouštíme.

Krásně napsané a moc smutné... TIP

Čudlo,

lidi čtou rádi i smutné texty a když někdo po přečtení téhle básničky třeba navštíví babičku nebo prababičku, na kterou "zapomněl", nepsala jsem ji zbytečně.

Safiáne,

díky za chválu. Jsem ráda, že se líbí.

Norsko,

a proč ne spíš Halas? Ten psal o starých ženách.

Radovane,

já píšu občas dosti smutné texty. Časem zveřejním ještě Siluetu II. Ta sice není až tak smutná jako příběh o opuštěné staré paní, je jen o tom, že On nepřišel na schůzku, za to je z vlastní zkušenosti.

8hanko,

děkuji za moc pěkný komentář. Vážím si ho.

I v "obyčejném" domově seniorů se odehrává hodně smutných příběhů, ale tamnější prostředí přecejen nepůsobí tak depresivně jako léčebna dlouhodobě nemocných, kam jsme za matkou dočasně jezdili, dokud jsme jí nenašli místo v domově. V LDN jsou umístěni velmi nemocní staří lidé, kteří potřebují stálou péči, ale nemá se o ně kdo starat. Často jsou tam umístění "úřední cestou" a někteří nemají žádné vyhlídky, že se jejich situace zlepší. Některé děti je tam prostě odloží a nechají je jejich osudu.

Marek to napsal ouplně přesně

Je to smutné, ale i tak to je.

Poezie. 

už všechno bylo výše napsané, líbilo moc, za smutněnku *

Dala jsem si to víckrát. Napsala jsi to mrazivě přesně! Velice se mne to dotýká.

Smutné až se bojím.

Smutné,  ale hezké. /*

 Vynikající. 

Ouplnej wolker

uffff, smutné, přesmutné, často odehrávající se

sila...čo všetko si v básni obsiahla...

matkou či tetou zostaneme, aj ked budeme samé...

médiá nás "masírujú" dlho pred Vianocami reklamou , piesňami, príbehmi o šťastných rodinách, stretnutiach, láske...ako sa ozve zvonček, otvoria dvere...

osamelí nie sú len starí ...

osamelého rodiča veľmi bolí, ked neprídu deti a vnúčatá, no i mladý človek je nešťastný, ak nemá kam ísť, s kým tráviť vianočný čas...

bolo by krásne, keby mal každý svoju rodinu, s kým sa stretávať, tak si aspoň prajme, aby sa to v tomto novom roku 2023 podarilo viacerým.

Nech sú šťastné deti, rodičia, starí rodičia, nech vládne pokoj, pohoda, porozumenie, láska, láskavosť, trpezlivosť, všímavosť k druhým...a k tomu zdravie všetkým(vrátane zdravého rozumu)

Určitě si ho poslechni, je to moc dobrá píseň hlavně díky textu. Poezie...

Janino,

věta "nechali mě tak" by se k téhle básničce opravdu hodila. Nohavicův Masopust neznám, nebo si aspoň na něj v téhle chvíli nevzpomínám. Příště si ho zkusím najít na netu. Díky.

Působivá. Obsahem a náladou mi připomněla Nohavicův "Masopust"... : "nechali mě tak, nechali mě tak..." 

Kočkodane,

v minulosti jsem takových pár stařenek za záclonou znala. Co taky dělat, když člověk skoro nemůže chodit? Rádio a televize neukazují až tak úplně reálný svět.

Siluetou jsi vyjádřila bezútěšnost situace ostře a plasticky.

Sh11,

ano, vánoce jsou pro opuštěné lidi velmi stresové. Někomu to ale může i pomoci. O vánocích si vždycky vzpomenu na povídku Charlese Dickense Vánoční koleda.

Diano,

děkuji a přeju krásný rok 23.

Marku,

moc děkuji za rychlou kritiku i za výběr. Bylo to pro mě krásné uvítání do dalšího roku na Písmáku.

Osamělých starých paní je stále velmi mnoho. Něco o tom vím. Vždyť pořád chodím do domova seniorů. Některé babičky si tam stěžují dokonce i na chodbě, že je nikdo nenavštěvuje. Trochu tomu dnes pomáhají dobrovolnice a dobrovolníci, ale ti taky nestíhají být denně u každého, kdo by to potřeboval.

Samota je ve svátečních dnech ještě horší než obvykle. Připomnělo mi to televizní povídku Štedrý večer paní Hůlové od Igora Chauna. Básnička je až nepříjemná, když si představím, že ta silueta jsem já. Moc pěkné.

Krásné, dojemné a velmi působivé. Marek to krásně vyjádřil.***

Přeji nám všem, abychom nebyli opuštěnými siluetami za sklem. Umíš tiše burcovat, což je vzácný dar. Přeji Ti vše nejlepší i v tomto roce a zdravím.