Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCrash syndrom
Autor
Gora
Čaj s medem a dva aspiriny. Duchna tak těžká, i když ji dělala tchýně z kachního peří. Dvě deky dnes nestačí. Zpocená do posledního vlásku pod tou poctivě dranou peřinou polobdím, polosním… a někde v dálce hlučí snad lokomotiva anebo…
„K čemu ti bude malotraktor?“ kroutím nechápavě hlavou. Jedeme pro něj k místnímu hrobníkovi. Bydlí ve vilkové čtvrti a ve volném čase stahuje popadané dříví z lesa.
U dveří stojí nenápadný chlapík s ulíznutou pěšinkou a pečlivě upraveným bíbrem. Zve nás do rozlehlého dvora. Ze všech starších výdobytků techniky tady nashromážděných až přechází zrak. Chybí snad jen ruchadlo.
Od chvíle, kdy Petr začal za asistence hrobníka vydávat obdivné výkřiky a pobíhat kolem minitraktůrku mi bylo jasné, že bez zázraku zemědělské techniky neodjedeme. Proto jsem tu ostatně byla, abych pak odvezla domů auto.
Petr a hrobník v tmavých tesilkách právě pročítali techničák, a tak jsem se vzdálila. V jednom koutě dvora, pod udržovaným dřevěným přístřeškem stál na vysokých kolech parádní kočár s černou krajkou na okénku. Hodil by se do příběhů z dob rady Vacátka. A ve stínu prvorepublikového monstra něco nečekaného. Dvě živé kobyly. Byly uvázané blízko sebe a ani se nepohnuly, jen stříhaly slechy. Házely po mně hnědýma očima zpod dlouhatánských řas. Srst barvy čerstvě vylouplého kaštanu kontrastovala s šedivou zdí za nimi. Vydechla jsem úžasem. Konečně něco pro mě.
Ne že bych někdy pořádně viděla tažné koně, zato teď nastává ta pravá příležitost prohlédnout si je hezky zblízka!
„Jdu ke koním,“ houkla jsem směrem k manželovi. Ten nepřítomně máchl rukou. Nevnímal. Jak by mohl, když sedí na staré kožené sedačce malotraktoru a startuje.
Jarní slunce se opírá do mohutných kobylích zádí. Proklouzla jsem nenápadně až ke zdi a sbírala odvahu dotknout se koně, který stál blíž. Postoupit dopředu k hlavě jsem si už vůbec netroufla. Tak mohutné, svalnaté zvířecí tělo jsem si nepředstavovala! Promluvila jsem a kůň něco odfrknul. Stříhal ušima a posunul se zadkem blíže ke zdi. Nevadilo by mi to, kdybych právě mezi koňským pozadím a brizolitovou dvoumetrovou zdí bezradně nepostávala. Na špičkách jsem se snažila přehlídnout zvířecí dvojhřbet, abych se podívala, kde je Petr. Zbytečně, prostor mezi námi docela zaclonil funebrácký kočár.
Kobyly se pohnuly. Obě najednou a směrem, kde jsem se už tak tísnila. Opřela jsem se do záludného netvora dlaněmi a snažila obra odtlačit, prostor k přežití se však zmenšoval. A kdesi v hloubi dvora řval traktůrek tak hlasitě, že bych ho nepřekřičela, ani kdybych měla hlasivky jako Pavarotti.
Jak že jsme se to učili na zdrávce? Crash syndrom neboli syndrom dlouhodobého stlačení je závažné trauma odvislé svými následky na době, jak dlouho a pod jakým tlakem byla oběť pod překážkou. Co když mi kobyla přitlačí na zeď hrudník? Zmocnila se mě panika. Podlézt živou překážku se nedalo, obejít také ne. Ani odejít.
Lije ze mě, otírám si čelo kapesníkem a už se vůbec nemohu pohnout. Kamínky brizolitu tlačí přes bundu na záda.
„Petře, Petře,“ volám z posledních sil, než se mi zastaví dech. Tomuhle stádiu se tuším už říká drcení…
„Ty úplně hoříš, potřebuješ doktora,“ slyším odkudsi známý hlas.
„Co ty kobyly, jak jste je odehnali? Málem mě rozmačkaly! Hrobník mohl mít kšeft," úlevně se rozesměju. Místo smíchu vychází z mého krku jen chrapot.
Pohlédl na mě s částečným pochopením, ale přesto tak trochu jako na šílence. Vzápětí přistál na mém čele studený obklad.
32 názorů
Biskup z Bath a Wells
06. 02. 2023ahoj, líbilo, myslím, že je to povedená záležitost, nic mě v textu extra nerušilo, snad jen místy je nějaká ta mezera navíc a ještě k té poslední větě, ta mi přijde moc dlouhá (na to, že je poslední) a taky mi přijde toršku neobratné, jak je v první větě podmět "Petr" (a navíc až na konci věty) a v druhé "obklad"...
Zeanddrich E.
28. 01. 2023:):)
Ad písmo - ano, dlouhodobě mne zde asi pronásleduje nějaký šotek či skřítek :) (možná proto, že skřítky používám jako zástupné médium v celé řadě mých kreslených vtipech :) (viz třeba http://www.totem.cz/enda1.php?a=357947) :) )
Z.E., pobavila jsem se u tvého členitého komentáře. Tobě se nekontrolovně děje víc věcí, viď, viz písmo:-).
Traktor tehdy muž koupil a přijel na něm. Vyhlížela jsem ho i s malým synem. Sjížděl z kopce blíž k domu. Najednou se traktůrek naklonil - převrátil na bok a asi třikrát znovu celý přetočil směrem, kde jsem stála s dítětem. Utíkali jsme na stranu.
Muž seskočil, nic se mu nestalo. Traktor pak opravil:-)
Díky!
Zeanddrich E.
28. 01. 2023V dětství jsem si koně užil alespoň v tom smyslu, že je můj děda měl na starosti v našem JZD, ..., a já ho občas doprovázel, když je chodil krmit (a koně potřebují žrát dokonce i v neděli -a ve svátek,..., atd.! :) )
(( ...)).
Co se týče malotraktoru, jezdil jsem dlouhá léta s tátovým :); - dělal jsem si na traktor řidičák někdy na začátku 90. let, jelikož, u nás na venkově v JM kraji, je to docela nutnost ((nezapomenuteln.ým zážitkem pro mne asi již zůstane případ, kdy jsem z vinohradu mého dědy Sadílka (v katastru Velkých Pavlovic) z docela táhlého kopce vezl dvě (?) plné kádě hroznů,..., kdy jsem tedy nutně potřeboval brzdit i motorem :), a kdy mi uprostřed svahu nějak vyskočila zařazená rychlost, a traktor začínal z kopce nekontrolovatelně zrychlovat :) - naštěstí jsem na úzké klikaté asfaltce nepotkal žádné protijedoucí vozidlo,..., a naštěstí jsem, po několika desítkách metrů, tu rychlost tam násilím nějak zase narval :) (ovšem již jsem vážně uvažoval o tom, že z nekrytého traktůrku vyskočím do příkopu :) )
(( ...)).
V jiném směru je zase pro mne nezapomenutelné to, když jsem dělal řidičák (jízdy autoškoly) na velikém traktoru i v centru Břeclavi,..., kdy jsem měl hlavy zdejších houfů cyklistů někde ve výši podrážek mých bot :), ..., a kdy - třeba na křižovatce při čekání na zelenou - stačilo, aby mi traktor nějak nekontrolovaně poskočil, a já bych nutně musel tímto strojem rozmačkat několik cyklistů, které jsem měl vpravo, vlevo, ..., vzadu i vepředu kolem sebe..) ((učitel nemá v traktoru svoje pedály, sedí jen bokem hned u dveří na blatníku :) ))
Dzravím! ...po dlouhé době. Hezky napsané. Od začátku mne to upoutalo a neslo se to tak po celý děj. ...jasně palec nahoru!
Něco podobného jsem kdysi také zažil, a dokonce přímo v reálu. ...a bylo to v pražské tramvaji.
Květoň Zahájský
10. 01. 2023Popsáno velmi živě a plasticky. I kdyby to nebyl sen, nepochyboval bych.
Podmanivé vedení čtenáře snovým úvodem až po reálný stav zkušenosti styku s koňmi. Příběh z oblasti představ, podmíněný konfrontací vlastního prožitku, postupně gradovaný až do překvapivé pointy. Báječné napětí s odlehčujícím koncem. Gratuluji.
no mě se tin ndocela nedávno zdálo, že jsme měla pnou pusu čehosi jako pryskyřice, prostě absolutně slepený jazyk a zuby v tom a snažila jsme se toho všemožně zbavit a nešlo to, dusila jsem se a tedy vzbudila se s výkřikem... totálně zpocená a s takovým talkem na hrudi, jako bych se dusila fakt... manžel přiběhl odvedle a kouká na mě, co zmatkuju... tož tak
blacksabbath
09. 01. 2023drama....leč poslední věta mi roztáhla koutky úst do úsměvu..ouplně vidím jak ti na čelo ten studený obklad přiletěl...koukej už ten moribundus zahnat!
Nahodilo mi. Já takhle chodila k býkům. Kamarád mi řekl, že jsou záludní. Měl starost, znal mne. Přitisknou a zabijou...
Irčo, po dočtení je u mě úleva jako na koni. Určitě existují lepší druhy tlačenky než tato. (mrk)
Je lepší mít chřipku než být rozdrcen koňmi, ale nechtěla bych ani jedno. :)
Napínavé čtení s úlevou na konci. :)
Uvěřitelně napsané, celou dobu jsem jen doufala, že je to sen (na základě předchozích tvých horrorových snů) a on to byl, ale horečnatý. Jestli to je ze současnosti, tak snad už je dobře, pokud ne, tak přeju brzké uzdravení.
uff, to teda bolo...sen či už tak trochu halucinácie pod vplyvom vysokých teplôt? Až sa mi vlasy zježili a spotila som sa pri čítaní...kedysi ma ako dieťa naháňal splašený kôň a neskôr krava, takže hoci ich mám rada, rešpekt z nich mám obrovský...skvele si to podala...