„Kámoši" z pracáku - část 9.

Strážník

Pomalá chůze, nikam nespěchá,
na tváři vždy úsměv od ucha k uchu.
Místní park nám ho přenechá
každou zimu, tedy v tom největším ruchu.
Jedná se o strážníka parku,
pro kterého hlídání jeho život je.
V noci nachodí spousty kroků,
nikdy na vás ošklivá slova nevyblije.

Jeden z jeho nejslavnějších případů,
o kterém si celé město dodnes vykládá,
je, jak v noci lapil pár milenců.
Ve světle baterky spatřil, jak jí tam nakládá.
Strážníkova reakce byla dechberoucí.
Se slovy ,,ještě pusu a spát",
odkráčel a plnil dále svou funkci hlídací,
v té tmě se snad neumí ani bát.

Rád bych měl takový klid na duši,
jako má právě onen strážník.
Abych byl upřímný, je jednodušší
a nebyl by z něj dobrý právník.
Ale pocit klidu a dobré nálady
rozdávat umí na každém kroku.
Dýchá z něj pocit pohody,
podle mě nezažil zlou historku.

V kanceláři vždy slušně pozdraví,
dokonce se několikrát rozloučí,
někdy lituji, když na schůzku se dostaví.
Nemyslím tím, že mě rozčílí,
nýbrž dokáže býti lehce vlezlejší,
A snad pokaždé nabízí tykání.
Nejspíš bude daleko jednodušší
přijmout to a zapomenout na vykání.