Incitatus I.

Památného dne toho král Zemák předal berli i kolečkové křeslo novému vladaři, jehož si zvolil jeho milovaný lid za dalšího tatíčka vlasti z občanské milosti Incitata I. krále českého, markraběte moravského, knížete slezského a markraběte obou Lužic. 

Král Incitatus I. se milostivě rozhlédl po království a shledal, že mu chybí královské stáje. I rozhodl moudrý král strhnouti Pražský hrad a na jeho místě vystavět Pražské stáje. Leč senátorští i poslanečtí konstituové nechtěli dovolit strhnouti pražský dóm minulosti, jakožto památku na dávné Lucembursko-Přemyslovské časy císaře Karls IV. von Luxemburg. Znovu moudrým pohledem shlédl král Incitatus I. na svou zem do parlamentu Českého království, i rozdal konstitutům četné zlaté padáky a do parlamentu i senátu zapřáhl koňskou sílu s níž se mu svrchovaně královským majestátem milostivě odhlasovati zdařilo postavení Pražských stájí na místě staře nereprezentativního Pražského hradu.

I byly vystavěny Pražské stáje, velkolepé ke královskému majestátu, senem, slámou i ovsem oplývající. Do Pražských stájí byl zaměstnán královský štolba, čeledíni i podkováři, aby jeho královská výsost měla vždy nové přehozy, vyblýskané podkovy, i chutnou královskou krmi a Pražské stáje zůstaly vždy čisté.

Na státní svátek jmenování Incitata I. králem trůnil český král na královském trůnu; i podivil se, když shlédl na českou královskou standartu vlající v mírném větříku Království českého. Král Incitatus I. se majestátně a reprezentativně naklonil ke svému komořímu, milostivě se ho zeptal co je to za pravdu, která vlaje na jeho královské standartě, komoří se jal přemýšleti, leč v jeho neurozené hlavě se nic neurodilo. Obrátil se král Incitatus I. se stejnou otázkou po své druhé straně na královského štolbu, ale ani ten nevěděl, jaká a čí vítězná pravda to vlaje na vlajce krále Českého království Incitata I., jen pokrčil před jeho královskou majestátností bezradně v zahanbení rameny. I zhrozila se jeho královská výsost Incitatus I., aby to snad nebyla pravda jeho nepřátel, která mu povívala před majestátními královskými zraky.

Král Incitatus I. usedl v majestátním dumání nad nejvhodnějšími slovy pro královskou standartu, již cítil za královským zátylkem, jak se mu království hroutí a nepřátelé monarchie trhají České království na republiky: Česko, Moravsko, Slezko, Hornodolní Lausitz a Śląsk. Král Incitatus I. moudře rozhodl vydat královský dekret v němž ustanovil, že královská standarta Českého království nepotřebuje žádných slov, neboť jak prohlásil milostivě ve své majestátnosti král Incitatus I., nepotřebuje se schovávat za jakási pochybná slova vlající před jeho poddanými. České království Incitata I. bylo zachráněno a všem republikánským vrahům království, kteří podloudně překročili hranice uhnily ruce.

Král Incitatus I. spokojeně ržál v Pražských stájích blahem nad vzkvétajícím Českým královstvím v jehož potocích teklo strdí a v lučinách mléko. Jednoho dne se osmělil královský štolba, že království hrozí, byť dosud skrytá, přesto zkáza. Krále Incitata I. udivila slova královského štolby, přesto ve své majestátnosti se jal poslouchati co ráčil míti královský štolba na jazyku. Štolba krále Incitata I. zaskočil nanejvýš nečekaně upozorněním na scházející potomstvo a že nelze věčně spoléhati na moudrou volbu lidu prostého, jako v případě jeho samotné královské výsosti.

Král Incitatus I. pojal rozhodnutí pojmout k sobě choť a stabilizovat základy Českého království potomstvem, které bude vládnouti v majestátnosti stejně milostivě jako on sám. Volba padla na stáje Kladrubské, neboť ty se vyznačovaly nejvznešenějšími rody potencionálních chotí pro krále Incitatuse I. Do jeho královského oka spadla mu Věnceslava Drahomíra von Eesicz svou krásou, inteligencí, pracovitostí, šlechetností, elegancí, čestností, duchaplností a moudrostí, to všechno poznal král Incitatus I. z prvního letmého pohledu. Královský rod byl zachráněn, Pražské stáje byly prostorné, Věnceslava Drahomíra von Eesicz, proslulá svou krásou, inteligencí, pracovitostí, šlechetností, elegancí, čestností, duchaplností a moudrostí si v nich rychle uvykla a zakrátko povila královská princátka, jejichž péči převzal královský chůvák pan Koňátko a pečovatelka Sobinka. Leč majestátní král Incitatus I. byl stižen královskou přepracovaností a proto milostivě k sobě přizval několik konkubín, jež zpestřovaly život královské rodině v Pražských stájích.