Hodina tělocviku

Petulo, děkuji!!

Tělomrsk (TV) byl asi noční můrou více z nás…

Mám to dost podobně a tedy, myslím, přesně chápu a rozumím…

______________________________________________________

|||-_-||| *

hlavolame, dík, ale sport není flákanda:-), je to dřina.

kvaji, děkuji!

*/

Rhode, moje dílka bývají většinou na hraně mezi kategoriemi. Díky za toleranci.

Utgare, největší tragéd jsi tu nejspíš ty sám. Díky ti za zájem.

24 tipů posbíral proto,že tu ten den nebylo nic lepšího. A všichni jsme si rádi zavzpomínali. To je Písmák. V dnešní posrané době něco, co mi občas vrací úsměv. To není málo...

Divil jsem se, proč píšeš o verších a pak jsem si všimnul zařazení do kategorie. Tak v tom bych s Tebou souhlasil.

Ale jinak se mi to líbí.

Já jsem chodila do sportovní základky a ještě jsem většinou na hřišti a třeba na hrazdě ukazovala jiným jak se co správně technicky provádí. Chápu, že pro někoho může být sport i utrpením, ale pokud to bere s humorem a s(hrazdovým) nadhledem jako ty, pak z toho nakonec mohou být fajn vzpomínky. Tip.

Zuzulinko,děkuji za připomenutí názvosloví těch dávných "výkonů"... jak vidno, je nás hodně "potrefených".

Marku, děkuji za komentář, cením si...

ono se tomu říkalo výmyk, pokud si dobře pamatuji.... dost jsem to nesnášela a vždycky jsem si vyžádala, aby mi soudružka učitelka napsala rovnou pětku... a ona mne stejně nutila se "vymýknout"... z čehož tedy jsem časem měla docela slušný mindrák, stejně jako z běhu na 1500, po kterém mi vždy bylo šoufl od žaludku, dodnes kvůli tomu nesnáším běhání....

Oceňuji Tvé zachycení daného okamžiku, atmosféry. Nepoužíváš vznosných výrazů a slov - ale těm obyčejným vtěluješ duši... 

supíku, má, a dalekosáhlé!

Luboši, fajn, že ses /o mě/ nebál:-)

Ivi, děkuju za vtipnou odpověď!

Jani, děkuju, jsme na tom podobně:-)

Rhode, díky za reakci v podobně říkanky!

Jarmilo, baví mě tvé vnímání - je v něm dost z výtvarna...

Alegno, díky... ano, bylo to něco!

Aru, díky za odkaz, znám! :-)

Blackie,  videla si Pánu učiteĺovi z lásky? Telocvikár nútil preskočiť kozu chalana, čo na to nemal...koĺko takých učiteĺov traumatizovalo žiakov...keby po rokoch niektorý úspešný žiak napríklad zavrel telocvikára do laɓáku a kým nevyrobí určenú látku, nepustí ho domov...alebo musí urobiť ročnú uzávierku, napísat esej v angličtine, atd.

Ivi,

„ze mě měl strach kůň i koza“ – asi jsem vůl, ale mně to připadá po čertech vtipné... (mrkající smajlík)

To nemůže být jen náhoda, že je k slovu hrazda anagram právě hazard... Ale číst tvoje dílka žádný hazard s nervovou soustavou není. (mrk)

vyvolala jsi mi vzpomínky....

ze mě měl strach kůň i koza.....ani bedna neobstála....kdežpak bradla nebo kruhy... pustila jsem ráda.....ať jsou ti druzí:-)))))

Irenko, klobouk dolů! TIP. V páté třídě jsme se při jedné hodině tělocviku měli přehoupnout přes bradlo, a když na mě přicházela řada, utekla jsem z tělocvičny. Marné bylo jakékoliv přemlouvání, na žádné nářadí kromě švédské bedny mě nikdo nedostal. Podle toho, ale i jiných mých sportovních výkonů (kotrmelců a pod.) vypadala známka z tělocviku. Pro mě byl tělocvik nejhorší předmět, přitom na pohyb jsem nebyla líná. Měla jsem ráda míčové hry, běhání, skákání, ale "akrobacie" ne.

Skvělý! Pobavilo.

Hrazda či bradla

(možná, že kruhy),

hrdost se vkradla,

strach byl až druhý...

Vyvolala jsi u mě řadu obrazů:

Obzvlášť mužský hlas zní v tělocvičně dutě. Jako na bazéně. I optické efekty jsou podobné. Na bazéně se mihotají světla na zčeřené vodě. V tělocvičně jsou na oknách sítě a na parketách je též světelný vzorek. A my doma - v obýváku modrý koberec, tři skleněné koule na lustru ve čtverečkovaném vzorku, hrubé sklo na dveřích, akvárium. Sestra měla horečku, na dveřích viděla moře, přišla vysoká doktorka a hlavou rozbila lustr, když se prudce postavila.

Nikdy jsem v takové situaci nebyla. Starší učitelé byli asi ovlivněni Sokolem a mysleli, si, že žáci musí létat. :) My jsme zkoušeli jenom menší hrazdu.

Povedlo se ti zachytit ty pocity i po létech, zřejmě se ti hluboce vryly do duše. Vnímám to jako poezii v próze.

hodina tělocviku ;)

Je to tak, každá / každý jsme jiný / jiná... dík, žes četla.

Pokud to "herectví" nemáš odjakživa v sobě, tak snad. Díky, Rajmunde.

ja by som s klaňaním počkala. Ale každý máme inak nastavenú laťku.

Hani, chápu... já mám duši sportovce, ale to je tak vše:-)

Při hrdinských činech nejlépe na publikum nemyslet

Telocvik som nemala rada, doteraz nechápem, k čomu je potrebné ovládať premety, výmyky a neviem čo ešte...nemala som záujem byť artistkou ani gymnastkou, CASLAVSKA mohla byť len jedna. .raz sa mi pri hojdanì na kruhoch zošmykli ruky v úctyhodnej výške, dopad na chrbát mi vyrazil dych aj zvyšky chuti robiť niečo na čo nemám...a potom ma kvoli problémom so srdcom z telesnej oslobodili, paradoxne prevážila radosť z necvičenia nad obavami z choroby

Di, děkuji... i za tvé zážitky. Já dokázala /někdy/ hodně, ale ne bez publika:-).

Díky, Janino. Asi před rokem jsem napsala první verzi /ne na Písmáku/ - jako prózu, ale nějak to nebylo ono. Takže v podstatě to tak je...

Popsala jsi moje vzpomínky na tělocvik, tedy až na ten vrchol hrazdy a ty ovace ( já jsem končila válenim se na žíněnce) :-)

Pěkné... připomnělo mi to ledacos, tělocvik pro mě byl spíš nepříjemný, ale když se výjimečně něco povedlo, ten pocit stál za to. Popisuješ to poutavě, skoro bych to cítila jako prózu.

Díky, Evži... také nechápu, jak se mi to "povedlo". Jsi dobrá!

Léta jsem cvičila na hrazdě i bradlech, ale rozhodně jsem na nich nestála.

Jednou mi před závěrečným seskokem vypnuli v sále proud a já zůstala viset na horní žerdi předkloněná v pase. To sranda nebyla, ale dopadlo to dobře. :-)

Karle, dopad se mi /pro tu hrůzu/ vymazal z paměti:-), děkuju za pochopení, asi nás bude víc...

Jak to dopadlo? Tvrdě? Bradla a hrazda byly a kotrmelce byly postrachem i pro mě. Též vyvolávala paniku obřích rozměrů, pořád jsem se bál že si zlomím vaz. Mohla by být i báseň v próze.

Andrieno, já už taky ne, byť symbolickou:-) a děkuji!

Když bych to měla skrátit, tak cesta od zoufaléha nemehla po vrcholné výkony. Tady je však vidět, jak se nechá jistě strastiplná pouť jednoduše, ale hezky a výstižně popsat. Moc se mi dílko líbí s jedinou výhradou - neumím si dost dobře představit tu úklonu na hrazdě před seskokem.

kadeřavá, když stojíš nahoře a prostě se musíš nějak dostat dolů...? díky za...!

Tak to jsi dobrá já bych se nadechla a utekla ale vic pravděpodobné je že bych se tělocvičně vyhla