Tělocvik

Tenhle příběh je pravda. Ať visím jestli vám budu lhát...

Tělocvik byl pro mne vždy utrpením. Byl jsem podvyživený pokřivený mrzáček plný brýlí. Při běhu zadýchán až běda a vždy poslední. Při hodu kriketovým míčkem mi div že nespadl na palec u nohy. Ale asi nejhorší byl posměch spolužáků... Jednou na školním hřišti přibyla nová konstrukce. Tři šedě natřené ocelové tyčky nahoře spojené vinglem. A tím pádem taky přibyla nová sportovní disciplína - šplh o tyči. No co vám mám povídat? Do těch cca pěti metrů jsem prostě nevyšplhal. Klouzal jsem se sotva metr nad zemí a dál to prostě nešlo. A pochopitelně že se mi všichni smáli...... Nuž... S posměchem a s ústrky jsem se musel nějak naučil žít. Nicméně mi to tenkrát nějak nedalo a... Jednou jsem šel sám k  těm tyčím. Zul jsem křusky i ponožky a bos se jal šplhat. A ejhle! Ono to šlo! Najednou jsem prostě byl nahoře!! Jel jsem jako NAMYDLENÝ BLESK!!! Na příští hodině kdy se zase mělo šplhat na mě všichni koukali jako na blázna když jsem se zouval a sundával fusekle. No a potom... Z nás tří šplhajících spolužáků já byl ten nejrychlejší a první nahoře! 

Myslim že jsem tenkrát dostal svou první jedničku z tělocviku.

A nikdo se nesmál.