Písmák

Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bonjour, Monsieur Bébel

16. 02. 2023
6
7
1162
Autor
Jan Pivař
Bonjour, Monsieur Bébel...
             
 Je  brzy  ráno
a  ze zadních vrat  francouzské  ambasády  vyšel muž.
Jdu proti němu,
 oba jsme  se  zastavili,
 Můj bože,
 to je  on!
 Pozdravím: "Bonjour, Monsieur  Bébel"
A on  se  usmál, 
otočil  se  ke  mně,
 posunul si  čepici,  zvedl límec, nasadil  tmavé  brýle a  usmál  se:
"Bonjour",  řekl a  přiložil  si  prst  na rty,
 abych už nic  neříkal a  neprozradil ho.
 Já  se  jen  usmál  a  přikývnul
a on  : "Peux moi?"
a  ukázal  na  foťák na  krku.
 Já  jen:"Oui,  bien  sur"
a  on si  mě  vyfotil.
Bébel  mě, pražského  kluka
a  zamával  a  šel  dál,
 přes  mostek nad  Čertovkou, 
dál  na  Kampu a  zmizel  za  rohem,
 ale  byl  tu,  tady  na  tom  chodníku
 a  stále  bude,
  buzarem skrz mě
a  co  budu  živ,
  tady  na  tom  místě,
 na chodníku, kde  leží  vajgly  z  cigaret
i  lejno  psí,
a  tím  víc  tohle  chci,  čím  víc  nemusím.
  Praze stejně   francouzština  sluší,
  je  víc  chic. Alléz,  alléz!
I když  je  Praha stínem Paříže,
  to je  jasné,
  ale ve  stínu  se  žije  lépe  než  na  slunci.
 Ach,  ta  Francie,
těch  zrad, křivd  a  sobectví,
  ale  to  k lásce  patří,
  to patří  k  věci,
 ale stejně  je to  láska,
 jako  žena a  muž,
  oheň  a  voda.
Těžké  a  přesto musí  spolu  být,
  až  dvakrát  záporné se  přeci mění  v  kladné  plus,
  ta  krásná  neřešitelnost  střetu  protikladů, 
snesitelná  těžkost  bytí
a  kůň  přešel  z  kroku  v  klus...
 Abychom nezapomněli  na rým
a  trošičku  surrealismu.
 Vyznat  lásku  Praze je víc,
než vyznání   ženě.
 A  co  s  tím?
Mon  dieu: To věčné :Co  dělat?
A kdo jsem?
 Mám  skleněné  tělo
i skleněnou  hlavu.
A  to je  řečí a  stejně  jsme  všichni  levičáci.
Paříž  et Praha, i kdybychom  se  rozkrájeli.
 Zítra  mám  jít  k  soudu
a  já  si  tu píši  báseň,
litr  a  půl emocí,
kilo a  půl  poezie,
 kterou  chci si  sám po  sobě spravedlivě  požadovat
 a  zařadit  do  spisu
a  po  dobu jejího načítání oddálím  svůj  ortel
a  to  za  to  stojí, ne?!
Ding,  ding  , dong, duní zvon.
To  stačí a  dívám se  k  slunci
přes  sklenici piva, 
 ten  pohled  ve zlatě.
A  za  tímto pivem,
 je  zcela  jistě  další
 a  za  touto  ženou bude  další  žena
a  za  prvním  slovem bude   slovo  další
a  za  tímto nárožím následují  další  a  další..
A jen za  mnou,
 za  mým  životem už  nebude  nic,
vůbec nic.
 A za  to  vás  nemám  rád.
Slyšíte?!
Za  to  vás  všechny  miluji....
Přečíst později Dílo do oblíbených Autor do oblíbených Další dílo autora Nechci Avíza
Seznam tipů Seznam oblíbených

7 názorů

niniw
01. 05. 2023
Dát tip

sú tam pekné miesta, myšlienky prúdia, občas niekam narazia,  mám z toho "zvláštne príjemný" francúzsko-pražský pocit 

 

 

Poeteroristka
27. 02. 2023
Dát tip

Díky moc za krásný výlet Tvým textem.

Luzz
18. 02. 2023
Dát tip

jo, je to takový neotesaný... rozjívený... ale tu radost ze života a svěžest tam cítit... celkově ta struktura je jaksi nedotažená, v podstatě to na mě působí jen jako proud myšlenek, který se autor ani nesnažil nějak usměrnit... ale navzdory té upovídanosti si tam nacházím.

lawenderr_
17. 02. 2023
Dát tip

docela slušnej samospád :) Má místy hodně dobrá místa, ale taky dost ucpávek, retardérů  ... a tak nepadá, jak by mohl, ale poezie tam místy probublává i pro mě :) a nenech se odradit a Paříž není Praha a Praha už dávno nechce být Paříž, n´est-ce pas? Pas du tout

Alegna
16. 02. 2023
Dát tip

Kdo by nemiloval Prahu, kdo by nemiloval poezii, kdo by nemiloval Francii, Paříž :)

Gora
16. 02. 2023
Dát tip

Téma je dobré, začátek také, nabízíš zajímavé postřehy a představy...

Konec se mi moc nezdá, ale na tip to je.

Alenakar
16. 02. 2023
Dát tip

Jednak mi to připomenulo mé mládí, kdy se Československo silně orientovalo na francouzskou kulturu a Belmondo byl miláčkem davů i u nás, jednak  tvůj styl připomíná tak trochu Václava Hraběte, kterého jsem kdysi recitovala. Hned napoprvé fajn. Vítej. Dávám první tip.

Sdílení
Nahoru