O TOUZE SPLYNUTÍ

O TOUZE SPLYNUTÍ

S tísnivou nadějí a srdcem rozervaným chci vplouti do Tebe. 
Toužebně chvějící se studu plný mrak 
už po větru tolik času vlál a rdíce se kál. 
Hle nevěsta na nebi a on tam před ní teď stál. 

Nad krajinou ptáci vzlétnou kamsi kde je řád;
pak zase na keře usednou, kde stín a rosa jsou.
K ňadrům Tvým bělostným chvíli cudně ulehám, 
nakonec ve své klidné chýši se schovávám. 


Ó času vzácný od konců větve váhání nám utínáš; 
už každý další krok může být poslední,
pak jen let či pád. 
Nevěsta už nepočká, On svatbu připravil. 


Na skále vysoké teď oči zavírám, můj Bože stůj při mně, 
démoni zlí co hostiny mi vždy zkazíte;
já Vás zaříkám, teď krok vpřed udělám.
Najednou žár s vodou se objímá ...