O jídle

Kdo se občas nepřejedl :)

Kdyby to Bůh fakt udělal, pak by těm nenažraným to jídlo od huby urazil.

Za svůj půvab vděčí básnička, a není od tebe jediná, za zvlášní neohrabanost a naivitu. Možná by stálo za to, jí trochu přidat. Záruka, že se to povede, není žádná. 

Však já jsem se styděl, Blani,

za to moje bídné lhaní,

z reakce se klepal,

že tě hrozně znechutím,

bál se zjevně sepsutí,

patřil by mi hanby koutek.

Má omluva je tu,

hlásím pravdu světu,

do Říma i Mekky,

Tel Avivu, Medíny -

Blanka není soudek,

nemá žádné špeky,

ani jeden jediný,

připomíná proutek

tato žena lepá.

Tak to se mi povedlo!

(V té básni jsem trochu lhala).

Provokovat Kočkodala

to mne prostě posedlo,. 

nemohla jsem dočkat rána!

Kočko, jak máš odvahu 

MNĚ! přičítat nadváhu!?!

Pomůžou snad pouze svatí

zachránit tě, Blani,

není to jen zdání,

tvoje tělo boubelatí

den ode dne více,

o krvi a mlíce

řeč je už jen troška,

tvoje hlavní složka

se jmenuje sádlo,

mé nadšení zvadlo,

nemám ho ni za mák,

holt už nejsi „žrádlo“

s krásným pasem vosím,

Hospodina prosím:

„Zkus udělat zázrak...“

(pochopitelně mrkající smajlík)

Já jen občas.

Jinak vtipný dílko...

To je vážně chyba.

Kočkodan - 

Nedělej si vůbec vrásky,

u té schutí kjídlu krásky.

Faldy to jsou madla lásky.

Já vyčítám tu zase té

jinak fakt milé Blance

obrovské chyby v jídelníčku,

mhouření dnes utnu víčku.

K snídani sní čtvrtku kance,

k obědu zbytek prasete,

k véče kuřat pět šest kousků,

vše zalévá jako divá,

hrdlem tečou litry piva,

rty si utře do ubrousku,.

že jí hrozí faldy?

Těch už má teď haldy!

... zabudla si na sladkosti,

aj čokolády sa rada zhostím,

dnes znova pečiem perníky,

veď bude piatok Veliký...