Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Varování: Citlivějším čtenářům se čtení nedoporučuje, je to neuctivá bajka. Po přečtení dochází u 33% čtenářů k náhodným výbuchům hlavy. Byli jste varováni!
Zatímco ve Švédsku bylo stále -20° pana Celsiusa, u nás na paloučku již vyrážely v hojném počtu všelijaké kytky roztodivných jmen, která se neodvažuju ani pojmenovat, abych nedostal hráběma po hlavě od zahradníka. Každá kytička má totiž své latinuské jméno, které dostala od některého učitele ze školulolalylusi a jejím špatným pojmenováním se vystavujete monoklovému útoku rozlíceného zahradníka s... hráběma.
Tak začalo jaro, když přišla veverka Rylka a měla monokl, tedy ne svůj monocle na řetízku, ale pěstní monokl udělený. Veverka Rylka chvíli stála takhle v rohu a chtěla politovat, nebo co, ale já jsem zrovna spisoval jakousi básničku pro pana pošťáka Písmáka, který si pro ně chodil každou neděli v devět padesát, aby stihl jakousi mši, nebo tak něco a až v pondělí je odevzdával do nakladatelství Mladý a Nadějný brk. Pošťák říkal, že na mšice se chodí halekat, nebo sýčkovat, ale prý je to zábava na kterou shlíží pán co ho tam přibili na trám, aby jako dobře viděl ty co špatně halekají, nebo sýčkují, ti pak musí zalézt do jakési kadiboudy, kde už ale sedí jiný pán, kterému svěří své špatné halekání, nebo sýčkování a když to ze sebe dostanou, tak jsou čistí, nebo tak něco.
Veverka Rylka, když viděla že si ji nevšímám, kopla mě vší silou do nohy, až sem proletěl oknem, které je za stolem, jakože ne úplně těsně za stolem, ale na stěně, která je za tím stolem, no a tam se pak děje jakože výhled doven.
"No, pffffff, teď jsem udělal kaňku! To abych začal znova, víš jak je těžký napsat báseň a koukat přitom tady do tohohle vokna!"
"Ale, tak jsi vypravěč, moh' sis tam dát jiný výhled."
"Psssssssssssssssssssssssssšššššššt, ne tak nahlas, ONI neví, že jsem tadyhle vypravěč."
" Koukej na ten moncl!"
"Hm, pěknej, barevnej, to už jsou ty velikánoce, že sis vyko-le-no-čkovala, chci říct vykolenádovala?"
"Seš úplně vedle, šla jsem do města, abych si pořídila kytku, protože mi ji nikdo na narozeniny nepřinesl a když se mě slečna květinářka ptala 'jakou', odpověděla jsem něco ve stylu, 'kolik višní, tolik třešní', jakože mi je jedno jakou, že chci ňjákou a už jsem ji měla, jako monokl a přitom se mi rozbil můj monokl, bez kterého jsem slepoň na jedno oko. Vždyť víš, že mám monokulární nemoc s kterou nevidím bez monoklu na to oko!"
"Už to mám. Běž za starým jezevcem co má chaloupku pod novou přehradou, lidi mu už dlouho serou na hlavu, on si bude vědět rad, před tím třikrát zaťukínuj na železobetonovomonstr přehradní hrázku."
"Proboha, proč mi nemůžeš poradit tyyyyy?"
"Já musím psát básněěěéé."
Po tomto velmi kvalitním a duchaplném rozhovoru se veverka Rylka odebrala skokpěšmo k nové přehradě, pod kterou žil starý jezevec a cestou si něco brblala pod fousky, co nebylo slyšet, jelikož jako z udělání se rozfičel vítr protipomluvák. V přístavu kotvily Husovy boty, kterým se od nepaměti říká 'hausbóty', jako 'domovní dómy', ve kterých bydlely vodní krysy, jejichž povolání bylo pirátění. Už malé krysičky byli pirátíčkové a v malém přepadávali bezbranné pocestné, nebo opuštěné trafiky na málo frekventovaných lesních cestách, síle osudí nelze se vyhnouti, jak říká staré krysopřehradvodní úsloví!
Veverka Rylka, po té co byla opirátěna krysomořspřehradními piráty o dva kaštany a jedno jablíčko, které si nesla na hlavě, protože její panotec byl ježek, kterýmu ve svatební noc spadla ze stromu jeho budoucí, nic netušící veverčí manželka s kterou od té doby beze slov žijí šťastné a harmonické manželství. Zaťukínovala na přehradu, nejdříve se nic nedělo, ale pak se přehradní tvrz začala otřásat mocným hlomozem, který vyústil v rozestoupení se přehrady a vyvalení schodů vedoucích do jezevčího staropodřehradního domečku a mimo jiné zatopení některých měst po proudu, jejichž významnost klesla na úroveň měst o kterých nikdo neslyšel, jen tu a tam za bezměsíčných nocí si ta nejodvážnější zvířatka u skomírajícího táboráku povídají o pradávné povodňové situaci.
Veverka Rylka sestupovala po tři dny a tři noci po schodech na kterých zrovna probíhal želvozající závod, zatímco tragicky upocený zajíc metal svými běhy na hranici infarktu daleko za želvou, želva elegantním srnčokoním lehkým klusem s přehledem vedla před zajícem a ještě při tom stíhala schroustat list kapustový. I veverka byla skokchůzí u jezevce dříve než zajíc, který si lehnul na záda s nožkama k obloze, aby vyzývavě dal najevo svůj nesouhlas s výsledkem férzávodu.
"Tak tě tu vítám v mém skromném podpřehradním domečku, žiju tady co je přehrada postavena." Řekl starý a moudrostí letitý jezevec, opírající se oběma packama o bukohůlku. "Co bys ráda Rylko."
"Chci pomstu!"
"Hm, to jdeš za tím pravým, na pomstu je potřeba bedna uleželého dynamitu a já tu zrovna ještě od stavby přehrady jednu mám."
"To je skvělý!"
"Ale je tu jeden háček, abychom se mohli pomstít, musíme si zvolit správný název pro naši trucorganizaci."
"Hmmm, hmmm, budeme se jmenovat Bratrstvo vykotlaného pařezu!"
"Název máme, můžeme vyrazit."
"No ale počkej, starý a moudrostí letitý jezevče, ty s tím umíš?"
"Baže umím věverenko, co jsem se v mládí naodpaloval, coby ještě mladý stavební dělník na přehradě."
"Tak vezmu si bednu dynamitu na hlavu a můžeme vyrazit."
Když stanuli před květinářstvím ke kterému přiléhalo zahradnictví, kde v šeru listoví dlel rozlícený monoklorozdávající zahradník, navrtali kolem něho nenápadně a potichu dírky pro dynamit, které jím naládovali a pak zahradníka vítězoslavně odpálili. Pomsta byla šťastně dokonaná a výbuch srovnal se zemí nejen zahradnictví s květinářstvím, celé město, přilehlé i vzdálené okolí, přespolní i úplně cizácky daleká království, ale i země za mořem a oceány byly postihnuty tímto trucvýbuchem. A to je celé. Všechno vybouchlo a zazvonil nad bajkou konec.
S úsměvem jde všechno lépe. Jen někdy raději dělám, že se usmívám na někoho v dáli a pak i mávám, aby to vypadalo, že tu je někdo hoden mého úsměvu a přízně :-)))
Zuzka je hodná a ohleduplná holka. Ví, že by mne tvoje silně předimenzovaná citoslovce přiváděla o rozum, tak stejné písmeno zopakuje pouze třikrát. Psssssssssssssssssssssssssšššššššt zní: [péesesesšššté], což je ještě snesitelné a nebezpečí osobního setkání s bavorským Chocholouškem nehrozí.
Ve Zchátralé mýtince všechno spálil drak a tak jsem to zakončil neméně ve velkém stylu, myslel jsem na tebe Kočkodane a maximalizoval jsem počet novotvarů a slepenců, abys měl se Zuzkou maximální zážitek :D
slova VELKÝMI písmeny čte Zuzka jinak, nebo je zbytečný se s tím dělat? ;)
mimochodem to "pssšt" dělá i grafický klam, jede na obrazovce šejdrem odzdola nahoru :D
Viděla jsem v noci obrovskýho jezevce. Něco ulovil a tak zvláštně se vlnil. Škoda, že jsem nemohla být blíž. Jsou strašně opatrní. Ale šel z toho až strach... :)
Písmák