Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřečtěte si trable velký jedné paní učitelky
Autor
Nami 99
"Vím, že jsi holčička velká."
Říká paní učitelka.
"Ale ať nemusíš sama
pomůžu ti s botičkama.
Nejdřív jedna, potom druhá."
Obě dvě jdou pěkně ztuha.
Potom řekla unaveně :
"Vždyť je máme obráceně.
Musíme Aničko znova."
Nevzdává to Nováková.
"Nejdřív jedna, potom druhá."
A jdou pořád pěkně ztuha.
Pak zaznělo z úst Aničky :
"To nejsou moje botičky."
"No, jestli nepatří tobě,
tak zase sundáme obě."
"Mám je po sestřičce Zoje,
teďka už jsou vlastně moje."
"Tak musíme zase znova."
Učitelka váží slova.
"Nejdřív jedna potom druhá."
Botičky jdou pořád ztuha.
Ještě, že už je ten pátek.
"Já ti zajdu pro kabátek.
A kdepak máš rukavičky?"
"Přeci v botách, jako vždycky."
12 názorů
Ředitel rychle shání supla,
palice z toho úče rupla...
Tak tohle mě doslatlo, fakt super nápad...
tiež pobavilo ...
asi Ti vypadlo 2x "o" (Botičky jdou přád ztuha. Nejdřív jedna, potm druhá.)
rukavičky ro rukávu....bude po kraválu:-)))))
Obouvání malé Anny
doprovází stálé řvaní,
i přes pomoc Novačky
tlačí obě kozačky.
Přiběhla k nim ředitelka,
k choleričkám patří,
empatie není velká:
„Už tu hubu zavři!“
Kočkodan -
A když jsou ty rukavičky
zastrčený až do špičky
nepřijde se na ně vždycky.
Jsou-li v botkách rukavičky,
potom věřte, dámy, páni,
že následné obouvání
představuje muka vždycky.
Poeteroristka
12. 04. 2023:)))))))
Školník snad úču zachrání.
Dává jí umělé dýchání.
Navštěvoval dříve vždycky
ty školení zdravotnický.
Tato hrůzná historka se vyprávěla už v době, kdy moje dávno dospělé děti navštěvovaly tento ústav. :-)))