Domněnka

Znáte ten pocit, když něco prožijete, pak na to zapomenete a různými asociacemi, které vás navedou do té fáze, si to všechno připomenete. Když vás to navede, tak si uvědomíte, že to vážně dává smysl. Prostě to tak asi je.

Mě se to nedávno stalo, že pomoci různých situací jsem si uvědomila, že to tak může být. Protože kolem sebe mám lidi, kteří něco dostali a proč já to mít nemůžu, když o to usiluji takovou dobu. A mám pro to splněné všechny podmínky, které mám mít.

Jestli se naplní to, co si myslím, tak už nebudu hodná, ale půjdu zatím ještě víc tvrději než do teď, protože se mi to přestává líbit. Omlouvám se, že tak mlžím, ale to jenom proto, že to musím zjistit, jak to je nebo není. Docela mě mrzí, že mě to docvaklo až teď, protože bych již mohla být dál, než jsem teď ve svém snu.

Já si osobně myslím, že domněnky máme furt a když někdo tvrdí, že ne, tak tomu moc nevěřím, protože domněnky jsou něco ve vašem podvědomí, které vás dovedou k tomu aha momentu, který mám teď já a že se díky tomu dá ještě něco dělat. Nebo se alespoň pokusit s tím něco udělat, nebo zjistit další možnosti nebo zapojit do toho více lidí, který vám můžou pomoci.

Hned máte co dělat, a ne jenom sedět a čekat, alespoň já to mám tak, že mi to dalo takový restart a že nebudu muset jenom sedět a čekat, ale hlavně zjistit, jestli to teda ta domněnka byla správná, nebo jsem jenom paranoidní.

Jestli jsem paranoidní, nebo jak to vůbec dopadlo, zjistíte v dalším článku, až budu něco vědět.