Ve spárech obskuranta

Ve spárech obskuranta

Jednoho večera se mi udělalo nevolno, špatně, blbě, řekl by laik. Když pro mě přijela rychlá sanitka byl můj stav pochopitelně diagnostikován odborněji. …………………….

Ve stavu, kdy jsem měl na hřbetě ruky vypreparovanou kanylu se šlaufkem, a nevěděl jsem kam mě vezou, už o nic z mého pohledu nešlo. Prostě jsem se nechal unášet polobděním s nadějí, že to nějak dopadne. Také si z této doby nic detailního nepamatuji. Probral jsem se až ráno natolik, že jsem rozeznal u lůžka sedět dceru, které jsem se pohotově zeptal, kde to vlastně jsem.

Tvářila se vážně, naposledy jsem ji takovou viděl, když zemřel její tchán. Uklidnil jsem se, když se smutně usmála a řekla mi, že jsem na oddělení nefrologie, a že jsem měl menší selhání srdíčka. Dal bych ji za to vysvětlení pusu, ale bránily mě v tom jakési šlaufky v nose, z kterých jsem vdechoval studený vzduch. Stiskl jsem jí alespoň ruku.

Přišla krásná světice, které se zde říkalo také sestra. Ta moji sestru vyprovodila a mně sdělila, že budu přestěhován do jiného pokoje. Neprotestoval jsem, protože se mi mezi tolika hadičkami, skleničkami, držáky a blikajícími televizory nelíbilo. Postel jsem opouštět nemusel, čemuž jsem se velice divil. Přestěhován jsem byl s postelí chodbou, výtahem a několika chodbami do pokoje, kde již byl jeden pacient ubytován.

Byl jsem hned napojen na podobné šlaufky, včetně nosu a sestra mi změřila tlak.

Protiležící pacient se po pozdravu představil, ale já to přeslechl.

To bylo nejhorší, on mluvil chvílemi tak, že otvíral ústa, ale já ho vůbec neslyšel. Znejistil mě, protože já nevěděl, o čem mluví, nebo jestli nejsem ohluchlý. V těchto momentech jsem jen pokyvoval hlavou, aniž bych tušil, jestli mi zrovna nesděluje, že mě budou operovat. Moji nejistotu zesiloval tím, že při jeho tichém mluvení se přikrčoval a rozhlížel jako by měl strach, že je odposloucháván, nebo snímán skrytou kamerou.

Zdál se být velmi zkušený pacient. Přišla za ním paní docentka s mediky a medičkami, které zkoušela ze znalostí jeho stavu a průběhu léčení. Kárala ho, aby jim nenapovídal, nebo že jim zápočet nedá. O své nemoci vyprávěl i mě. Bohužel v době, kdy zrovna měl způsob, že jen otevíral ústa a já ho neslyšel. Moje snaha odezírat jeho slova ze rtů byla marná. Jednak jsem to neuměl a jednak on při řeči rty křivil jakoby spokl něco příliš horkého.

Abych mu ale příliš nekřivdil. Většinou zaváděl debatu srozumitelně a slyšitelně. Jenomže obsah jeho debat by bylo lépe poslouchat při jeho neslyšitelnosti. Nejpůsobivější byla jeho zdánlivá přesvědčivost. On mluvil o některých nesmyslech takovým důrazným, přesvědčivým způsobem, že posluchač měl pocit, že jsou obecně platné. Já jsem někde četl, že existují lidé, kteří jsou přesvědčeni, že je Země placatá, ale pochyboval jsem o tom, že by to bylo pravdivé. Jo. Teď jsem se dostal dokonce do přímého kontaktu s takovým člověkem. Mluvil tak jednoznačně a usilovně, že mohl poněkud méně vzdělaného člověka snadno dostat na svou stranu.

„Podívejte, vy říkáte, že je Země kulatá,“ začal dotírat, „co když se mýlíte! Jdete a jdete, stále rovina, třeba hornatá, ale stále v ploše. I když dojdete po celé Zemi na stejné místo, je to stále plocha. Ergo Země je plochá. Ať jdete kterýmkoliv směrem, pokud neuhnete a nezměníte přímý směr, vždy dojdete na výchozí místo. Při pohybu vidíte, můžete sledovat, stále jen plochu. Ergo Země je plochá. Vesmír je nekonečně rozsáhlá soustava vzájemně svázaných ploch.“

Měl to promyšlené. Nevadilo mu, že s ním nesouhlasím, asi na to byl zvyklý. Řekl jsem mu zprvu přímo, že je to nesmysl, ale on se nedal vyvést z míry. Naopak bylo vidět jeho nadšení, že dostal do spárů člověka, který s ním chce debatovat. Začal nenápadně, asi mě tipoval.

„Podívejte pane doktore,“ mluvil hlasitě, „pokusy se prováděly pozorováním pomocí dalekohledů a ukázaly, že lodě na horizontu postupně nemizí nějakým zakřivením, ale pouze kvůli optickému jevu se ztrácí schopnost je dál pozorovat. Tento jev byl pečlivě zkoumán vědci, kteří tak postavili novou teorii, která fyzicky i matematicky vysvětluje, jak to vlastně funguje.“

Především nebylo možné do jeho vyprávění vůbec vstoupit. Jak přišel na oslovení doktore jsem netušil, protože jak jsem se všiml v mobilu, nade mnou bylo na tabuli jasně napsáno Inženýr Bergr.

„Vy tedy myslíte, že důkazem plochosti Země je dosah viditelnosti objektů opticky.“

„Samozřejmě,“ rozhodně přisvědčil a pokračoval, „kdy byste znal pana Baču a četl o experimentech geodetů, kteří měřili vzdálenosti dvou výškových budov na dálku 3.050 kilometrů na patách a vrcholech při stejné nadmořské výšce, tak by naměřené hodnoty musel být při zakřivení různé. Ale ony byly stejné, víte!“

Namítl jsem, že to není žádný důkaz o tom , že Země je placatá. To jsem si dal. Nazval mě falešným prorokem, neznabohem a nevěřícím Tomášem. Když jsem se ho zeptal, když je tedy Země placka, tak jak je silná a co je pod ní. Sice chvíli vypadal, že přemýšlí, ale pak si to zjednodušil.

„Podívejte se, já se držím ověřených faktů. Pan Bača tvrdí, že je Země rovná. Co je pod ní? Takový výmysl. Nevíme to, ale také nevěříme ve vesmír. Prosím vás, že prý se někde vznášíme ve vesmíru. Já věřím, že naše prostředí vzniklo tak, jak je psáno v Bibli a vyznávám to, co můžu svými smysly pochopit a podle selského rozumu schopen pozorovat nebo proměřit.

Nechtělo se mi věřit, že jeho bláboly může mít za správné, dokonce, že by se tím někdo zabýval ve snaze to vést jako důkazy. Začal jsem ho pozorovat, jestli je normální. Chtěl jsem se řídit osvědčenou poučkou, že bláznům se nemá odporovat. Jenže to nemělo ten účinek, který jsem předpokládal.

On začínal svá tvrzení o placatosti Země při každé příležitosti a podával mi taková fakta, na která jsem mu nebyl ani schopen odpovědět, natož mu je vyvrátit.

„Kdybyste poslouchal pana Baču, jak přesvědčil pana Grygara o tom, jak vznikla Země. Země je plocha, prostě placka,“ rozhorlil se s takovou vehemencí, že byl slyšet nahlas, „a nad ní kolem soustředného bodu cirkuluje Slunce s Měsícem. Slunce je docela malé, Měsíc je také malý, velký asi jako Slunce.“

Snažil jsem jeho přednášky poslouchat jedním uchem. Někdy jsem již nevydržel, a snažil jsem se do jeho teorií, podepřených jakýmsi pro mě neznámým panem Bačou vstoupit, ale marně. Okamžitě mě uzemnil.

„Pane doktore,“ s vážným hlasem se snažil přesvědčit, „nepodezírejte mě z nějakého lezení do zadku Americe, ale oni jsou v této teorii a názoru o hodně dál a těší se velké popularitě.“

Poznamenal jsem, že on asi musí své přesvědčení něčím upevňovat, vždyť to, co tvrdí je podle mě přímo obskurní. Placatou Zemi přece nelze ničím dokázat. Ani nevzdělaný člověk, obyčejný, třeba řidič, zpěvák, nemusí to být vědec, chápe, že je Země kulatá a obíhá ji Měsíc. Ne, situaci jsem jen zhoršil. Dostal záchvat dušnosti, že jsem raději okamžitě zavolal sestru.

Přišla okamžitě, dokonce s mladým lékařem. Rozdýchali ho a sestra mu připojila kapačku. Chvíli se na mě díval útrpně, patrně si myslel, jaký jsem zaostalý, podvedený chudák, když věřím, že je Země kulatá.

Ještě, než dokapal, pokračoval ve své snaze mě napravit.

„Pane doktore, vždyť vás ve vaší výchově podvedli. Dám vám příklad z USA. Bobby Ray, to je známý, velice úspěšný, rapper, textař a zpěvák. Myslíte si, co by měl společnýho s plochou Zemí. Jejej, to byste neřek. Nedávno spustil akci se snahou vypustit vlastní satelit, aby lživé informace o kulatosti Zemi nezvratně zatratil. Vždyť oni dokonce zpochybňují i přistání na Měsíci a jsou přesvědčení, že NASA předvádí všechny fotky a videa z vesmíru, jen proto, aby mohly čerpat peníze z rozpočtů, a přitom nic nedělat. Tak to je, vážený pane.“

Teď mi řekněte, jak může normální člověk takovýhle bláboly poslouchat a neutrpět úhonu na zdraví. Začaly se mi tvořit kruhy a mžitky před očima, tak jsem stiskl tlačítko. Sestra po chvíli přišla, změřila mi tlak, pověsila na krk nějakou škatulku s dráty, které mi přilepila na prsa. Dýchejte zhluboka, řekla. Podívala se na toho obskuranta, něco stiskla na hadičce.

„Podívejte se, řeknu vám jiný příklad,“ pokračoval neodbytně, když sestra odešla, „vobyčejnej řidič, člověk bez zvláštního vzdělání, a tak úžasnej zastánce teorie o placatý Zemi. Teda voni mu říkají „Šílenej Max“, ale to je mu jedno. On chce dokázat, že Země není kulatá. Sestavil perfektní vesmírný program, s přáteli sestrojil raketu s jejíž pomocí chce vyfotit okraje Země. Chtějí se dostat do výšky kolem sta kilometrů, což je na hranici vesmíru a tam odtud pořídit důkazní snímky. Co tomu říkáte?“

Nechtěl jsem ho tvrdě odbýt. Když jsem se podíval na jeho dokapávající kapačku, tak jsem jen pokýval hlavou a řekl, že je to sice velmi zajímavé, ale groteskní. Posadil se i s hadičkou od kapačky a naštěstí se ho zmocnil způsob, kdy sice hýbal pusou, ale slyšet nebyl. Jednu chvíli mu to přeskočilo a dozvěděl jsem se, že příznivci a věřící pevně argumentují fotkami z letadla, pohybující se přes obrovské americké pláně, které se samozřejmě projevují jako naprosto rovné, bez zakřivení.

Chvíle klidu nastala v poledne, kdy nám sanitářka přinesla velké plechové škatule s obědy. Blahořečil jsem ji, že budu alespoň po dobu krmení zbaven poslechu neuvěřitelných argumentů o placatosti Země. Pacient Vávra, jak jsem si přečetl nad jeho lůžkem, chtěl pokračovat i při jídle, ale naštěstí se zakuckal špatným polknutím polévky a po úporném kašli a vytí již nenasadil.

Měl jsem možnost v klidu oběd dojíst. Masa, které jsem stejně nikdy nedokázal rozeznat, byl jen kousek, za to bramborové kaše bylo tolik, že jsem ji ani nedojedl. Tvarohový zákusek jsem si nechal na odpolední čaj. Plechové škatule s rámusem při sklápění poličky u stolku, odnesla opět sanitářka. Mohl jsem si ji více prohlédnout a zaváhal jsem, jestli je tak tlustá, nebo těhotná.

Vávra usnul. Z ničeho nic ležel bez hnutí, plochou přikrývku měl mírně zvlněnou vzhůru v místě břicha a měl zavřené oči. Asi spřádal další argumenty, které dokazovaly placatost Země. Zavřel jsem také oči, ale klidu jsem se nedočkal. Stále mi zněla jeho slova o placatosti Země a důkazech, kterými chtěl moji představu kulaté Země vyvrátit.

Kolem třetí hodiny se pomalu otevřely dveře a vešla menší paní, velice hezky oblečená a pozdravila. Usmála se na mě a kývla směrem k Vávrovi. Manželka.

Vávra se posadil a zatvářil se mrzutě. Již podle vzhledu a chování se k sobě příliš nehodili. Paní mluvila spisovně, vybranými slovy, uhlazeně a trpělivě mu odpovídala na jeho nespokojený osud, který ho připravil o zdraví. On ji častoval hrubými výčitkami, že ho vlastně znemožnila svým vařením a pečením. Dokonce ho měla připravit i o potenci a rozmazlit ho neustálým mazáním její osvědčenou mastí.

Pochlubil se, jak se mu se mnou krásně hovoří o Zeměploše a že mu pozorně naslouchám. Jsem prý chápavý člověk, inteligent.

„Václave, prosím tě,“ chlácholila ho něžně, „nech pana inženýra na pokoji, vidím, jak už je s tebe popletenej, když si dává k uchu holící strojek.“

„Je podvedenej,“ nedal si domluvit, „když vidím, takovýho spravedlivýho člověka, tak mu musím vysvětlit pravdu o jeho omylu. On totiž pevně věří, že Země je kulatá. No řekni, nechala bys takovýho dobráka žít v omylu? Vždyť on není schopnej ani správně nazvat Zemi. Furt říká Zeměkoule, zatímco je to Zeměplocha.“

Já jsem začal předstírat, že jsem usnul a začal jsem chrápat. Ať mají více soukromí, pomyslel jsem si. Budou moci řešit rodinné problémy. Jenže, oni neřešili rodinné problémy. Oni řešili můj přístup ke tvaru Země. Manželka ho mírnila, aby mě nechal na pokoji, aby si vzpomněl, co se stalo s minulým pacientem, kterého museli odtud narychlo převést na JIPku. Kdo ví, jak skončil.

Manželka Vávrovi ještě namazala záda a učesala zbytek vlasů a bez políbení se rozloučila. Ještě stačila manžela napomenout.

„Pana inženýra neobtěžuj a pozdravuj ho ode mě. Kdyby chtěl namazat záda, tak ať si řekne. Ráda ho namažu. Pá, pa.“

V tichosti odešla, zůstala po ní jen jemná květinová vůně. Tipoval jsem to na růže. Podíval jsem se na Vávru, který se tvářil chvíli pokorně, ale jen chvíli. Viděl jsem, jak se nadechl a už to začalo.

„Abyste neřek, že nejsem uznalej, já vás chápu. Žijete v bludu, ale při dobré vůli a přimknutí se k nám se vám může život úplně změnit.“

Až do večeře jsem raději na všechno kýval a Vávra byl na výsost spokojený, protože předpokládal, že se lámu. Při večerní vizitě jsem nenápadně požádal doktora, abych byl přestěhován do jiného pokoje, že to nechci zadarmo.