Blog

Jak by asi vypadalo blogové zpravodajství v našem podání?

Tím myslím Olinu a sebe.

Asi před rokem jsem si pohrávala s myšlenkou, že nám založím blog

 a budeme tam sdílet blbiny, které se nám stávají při práci na chalupě každou chvíli.

Když jsem zjistila, jak je to pracné, zvítězila přirozená lenost a svět byl připraven o spoustu zábavy.

Pro vás mám ale jednu malou scénku.

Doufám, že máte dost fantazie.

"Odneseme tu lavičku pod trámy na houpačky."

"Ještě počkej, vezmu taky ty houpačky." Taková ta červená, plastová sedátka. Znáte je všichni.

" Dej tu lavičku jako z kopečka dolů, jinak spadneš." Povídám Olině. Divně na mě kouká.

"Proč já? Vylez si tam sama."

"Ty jsi větší."

"Já se bojím." Lavička meří asi 40 cm a háky na trámku jsou vysoko tak dva metry.

"Tak já to zkusím." Klekla jsem si na levičku a setřásla pantofle. Pak jsem se začala opatrně vztyčovat do prostoru.

Háky už jsou na dosah. Výborně! Uchopit karabinku a zaklesnout.

"Paráda, ale na ten hák vedle nedosáhnu, jsem moc malá." Taky není divu, skoro všichni okolo jsou větší.

Tak zase dolů, do kleku a na všechny čtyři a pak na zem.

Takto jsme posunovaly lavičku doprava a pak zase doleva.

"A je to!"

"Můžeme se pohoupat."

Kocháme se pohledem do zahrady, kterou jsme celý den upravovaly a nyní nás bolí každý sval.

Kdyby šel někdo kolem plotu, pomyslí si:

"Těm dvoum babkám už asi opravdu hráblo."

Ale ještě ne. Kdo si hraje, nezlobí a je stále mladý.

A to my budeme ještě dlouho :-)

Jen se to nikdo nedoví, protože my prostě blogerky být nechceme.