Magnificent Desolation

I.

 

Park

Za svatým Bartolomějem

Břízy visí z nebe 

 

A rozeta se rozhlíží

Nad převrácenou

Popelnicí 

 

Čtyřicet let

A poprvé jsi došel

Na tohle pusté místo 

 

Kondomy

A flašky 

 

Majestátní vily

Vyjící

Svou úzkost 

 

Vysoko

Nad městem

 

II.

 

Opřený

O kostelní zeď

Vnímáš tepot zvonu v kostech 

 

Vnímáš

Ty vibrace

Jak postupují pustinou 

 

Tím vykořeněným

A na samý stonek otrhaným

Sudetským městem 

 

Tady jsi

Tady se hnětla 

Sama podstata 

Tvého potácení vpřed 

 

A tenhle dvorek

Tenhle vyprázdněný

Zoufalý kout

Před tebou utajili 

 

Teplice

Kraj patafyziky

A pankáčů 

 

A kostelů

Kde si otevřeli bar 

 

A utržených zvonů

 

Přízraků

 

Které v tobě zní 

 

A padají

 

A dlouho padat

Budou 

 

III.

 

Tady jsme byli

O Noci kostelů 

 

Jeli jsme ze vsi

Sevřené

Jak pěst kolem rybníka 

 

A stejně suché

Rozpraskané

 

A chtivé držet 

Dokud nepřestaneš

Trhat opratí

 

Tam kde hřbitov

Shlíží na elektrárnu

Jsou v zemi chodby

Plné dětí

 

Jsou tenké

Jako blanky netopýrů

Oči jim září

 

A tím světlem

Razí si dlouhé bílé tunely 

 

Jen pár stop

Od našich nohou

 

IV.

 

Nevím

Proč každá věc

Kterou udělám

Musí skončit bolestí 

 

Utržený výtah 

Dopadne dřív než závaží

Které ho mělo zvedat vzhůru

 

Zvedne se prach

A dopadne popílek

Záporožské elektrárny 

 

Můj pohyb vpřed

Je tvé ustrnutí     Pak zoufalé hryzání nohy

Pak pajdání – Krev se pozvolna vpíjí do sněhu 

 

Tvoří v něm

Zcela nový kód 

Nové klínové písmo bytí –

 

Můj děrný štítek

Je proražený –

Cvakám naprázdno

 

Zatímco ty si podmaňuješ obzor 

A tvůj nářek      zní někdy

Jako nejjasnější smích 

 

---