TEXTÁZE

Měsíc řve roztoužením,
Vysmívá se mému pláči,
Vždyť stojíme mezi zemí a vzdušným zámkem,
Necelý úplněk od katastrofy,
Co je na tom k smíchu?

Než zazní hluchým růžím a trnkám,
Poslední nirvána,
Stokrát ještě přepočítám dnešky,
Za dlouhých zimních večerů,
Prsty starce.

Ve vzpomínce,
Utopené v roztaveném vosku,
V peří a staniolové romanci,
Stále slyším akord Tvého posledního slova,
Že začal konec...

Nehet už nedokáže,
Na lepkavé desce stolu,
Vyškrábat Tvou iniciálu,
Ztracený kód za soumraku lilií,
Slzy bohyně smutku nelžou.

Ariadnina nová niť,
Zamotaná za zpěvů ód starého novu,
Slepýma očima,
Ani vánky naděje již nepohnou,
Je čas usnout pod tíhou zvadlých vavřínů.

Nikdo nesmí bdít,
Ani hrát dámu v tuto hodinu bolesti,
To vylézá z doupěte,
Potřená slizem,
Příliš hlučná samota.