Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChvíli
Autor
MAJKL65
Do rána čímsi hořelo nebe
blikaly nahoře světlušky hvězd
vteřinou zasnění ztratil jsem sebe
a černé růže jsem cítil kvést.
Možná, že byla jsi blízko mi miláčku
tvé rty mne bodaly do slabin mých
jak koni když chtějí nasadit ohlávku
a v noci vypálit cejch ze sta tich.
A je, však světlo již snad venku svítá
a rosa zahoří v plamenech trávy
po věčnou vteřinu jsi se mnou slitá
jsme jenom létavic spojené dráhy.
Těším se, že vstanu o chvíli před tebou
postavím konvici na čaj i kávu
a postel se stíny nás muže se ženou
bude nám hlubinou až u dna splavu.
A pak ti ukážu kudy splav podplavat
polib mne a zataj na chvíli dech
neboj se stačí v ten okamžik milovat
v objetí poplavem na druhý břeh.
4 názory
Za mě poslední odstavec se povedl velmi.
Naopak v básni použité přirovnání hořící nebe je působivé ale, často používané.
Už jsi napsal lepší, tady ta mi trochu drhne. Jen můj dojem ;-)
Začínám tě mít stále víc rád, když verše tvé čtu, nacházím v nich hodně a ještě víc, tvá poezie je mi blízká