Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKolonáda
Autor
kuba.49vojenciak
Na kolonádě (zvláštní slovo, kolonáda) je něco magického, nádherného, jako by se boží ruka pokusila stvořit klidný bod, ale všichni ti studenti, důchodci, partneři, rodiče, děti a já nevím co, ti připomenou, kde jsi, že je to jen další část cesty, že musíš jít dál a pokračovat, nic jiného ti nezbývá. A v tomhle bodě je každá druhá lavička obsypaná skupinkou bezdomovců, feťáků, vyvrhelů, co tam sedí jako anatéma krevetovým koktejlům (v dětství pro mě představovaly definici luxusu, bohatství), a jeden z nich mě pozná, na prstech ukáže chabý mír, který by vyměnil za šest krevetových koktejlů (možná by si i uvědomil symbolický význam toho čísla), a zeptá se, jak se mám.
Ovšemže chce jen dostat nějaký prachy, protože slova jsou pěkný, ale víno ve slevě si za ně nekoupíš, ale i tak k němu přijdu. Rád si s ním povídám, i přes tu děsivou vibraci, která rozechvívá vzduch kolem každého bezdomovce, alkoholika, prostě těch, kteří žijí ve stoce, kanále světa, kam si lidstvo odklepává cigarety a splachuje fekálie.
Nikdy jsem ho neviděl střízlivého, nikdy, pokaždý byl v tom magickém, podroušeném stavu, ve kterém by kdokoli jiný už dávno umřel, ale on je profesionál a dokáže fungovat v tomhle oparu, v tomhle zatmění, ale i on se jednou probudí a posledních dvacet let zmizí v opileckém okně (opilecká okna nejsou nic hezkého. Probereš se s tříštivou kocovinou, nic si nepamatuješ, ale jsi si jistý, že se něco posralo, protože proč bys jinak tolik pil?). V chlastu je podivná, mocná entita, bytost ze starých bájí, která tě chytne za límec košile a třískne proti zdi, a ty se při tom nemůžeš přestat smát, protože lepší let jsi nikdy nezažil.
Za jeho zády hraje Karel Kryl, vedle něj klimbá mladý Rom a já prý pořád vypadám jako frontman kapely INXS, což je snad ten nejhorší možný název pro cokoliv jiného než operační systém, ale i tak mi to zalichotí, jelikož byl celkem hezký. Byl tohle jen způsob, jak mě obměkčit a dostat trochu víc drobáků? Nemám tušení, inteligentní na to je dost, ale zároveň jeho mozeček uhlazuje lihová lázeň, takže nejde nic jasně určit, protože v alkoholu je jediným pravidlem anarchie.
Má zvláštní oči a v těch očích se duše snaží chytit poslední bójky, která ještě zbyla, ale prsty jí kloužou po slizkém povrchu, a ta dušička si potichu zpívá sladkobolné písně, a v těch písních je poslední záchvěv ptačích křídel.
Vlastně vůbec netuším, co k němu cítit, co si oněm myslet, jak ho chápat.
Tady jsem si uvědomil, jak moc toužím tenhle svět na stinné straně pyramid pochopit. Ne, touha není správné slovo, je to sžíravá, plamenná nutnost.
17 názorů
Pro mě velmi pěkná, pěkně napsaná a od samého začátku zajímavá próza. Hned první závorka (zvláštní slovo, kolonáda) mě upoutala. Co zajímavého mi asi autor o kolonádách poví? Ale on se nezdržuje přízemními výklady a rovnou vypálí symbolický obraz: kolonáda je něco magického, nádherného, jako by se boží ruka pokusila stvořit klidný bod. Možná ani nepomýšlel na to, co se mu tu bezděky podařilo. Pravděpodobný vzor tohoto obrazu, kolonáda v Poděbradech, žádnou kolonádou, tedy krytým sloupořadím, není. Je to pěkně upravená, z části jednostranná ulice na kraji parku, nabízející vše, včetně umělého potoka, co si pod pojmem lázně představujeme. Svět vytržený z běžné reality. Stačí pár kroků mimo, jedno kterým směrem, a ocitneme se v jiném světě. Tento ráj ale není zaplněn anděly, jen obyčejnými lidmi a vyvrhely. A autor, rozkročený mezi skupinami se s použitím cedníku vlastní zkušenosti dobývá do jejich skutečného světa Citovou angažovaností tak trochu připomíná začínajícího Máchu. Mně osobně závorky nevadí. Nebýt námitek proti nim, ani bych se je neuvědomil, natolik mi přijdou organické.
Tato próza mi přijde vyspělejší než autorova poezie.
Osobitý pohled na postavičky na okraji, na místo zvané poeticky kolonáda.
Mnohé již bylo řečeno v komentářích. I přes některé drobnosti jako jsou dovysvětlující postřehy umístěné v závorkách, které bych podle posouzení autora vynechala anebo jim věnovala samostatnou větu, mě obsah velmi oslovuje.
Ten závěr je skvělý! V první části textu by se v obecných formulacích dalo škrtat. I tak ode mě tip + výběr.
za mě nejlepší je tato pasáž:
Má zvláštní oči a v těch očích se duše snaží chytit poslední bójky, která ještě zbyla, ale prsty jí kloužou po slizkém povrchu, a ta dušička si potichu zpívá sladkobolné písně, a v těch písních je poslední záchvěv ptačích křídel.
Poslední odstavec na mě působí jako klišé, kromě "plamenná" mě zaráží také "stinná strana pyramid".
Taky mi např. není jasné to s těmi krevetovými koktejly, to mi vůbec nedává smysl.
A pak ta kolonáda, ta vždycky sloužila k pohybu, nikoliv k vytvoření pevného bodu.
Kubo, upřímnost ano, ale upřímný je i "básník", který napíše, že mu jeho milovaná rozervala srdce na kusy. Je to to první, co ho napadlo, jenže člověka většinou jako první napadne to, co už mnohokrát zaslechl či přečetl. Jsem pro práci na textu, aspoň pokud má být něčím originální. Hledat to nejpřesnější slovo, a zároveň to nejvíc tvoje...
kuba.49vojenciak
před 9 měsíciK3- já se moc ke starším dílům nevrazím. Snažím se o naprostou upřímnost a ta je v první myšlence.
Samozřejmě by se musela ta věta upravit, aby byla čtivá. Ony právě ty závorky na mě působí dost neorganizovaně. Nejspíš je to asi tím množstvím které píšeš. Nemáš čas si s tím pohrát. Já jen že diamant je lepší když ho vybrousíš:).
kuba.49vojenciak
před 9 měsíciK3-já toho napíšu relativně dost. Snad každý den něco, tudíž tohle není ani zdaleka všechno
kuba.49vojenciak
před 9 měsícik3- nevím, bez závorek mi to příjde hrozně zvláštní. Už takhle je můj styl dost neorganizovaný a tohle pomáhá aspoň iluzi řádu
Když se tak dívám kolik děl sem vkládáš za měsíc, říkám si jestli to není na škodu, jestli tak nepřicházíš o čtenáře...
Ruší mě ty závorky. Četl jsem několikrát a nemůžu si pomoct. Dalo by se bez nich obejít. Tím pádem je to trochu komplikované. Jinak se mi to líbí, zvláště pak druhá půlka. Má to atmosféru a poetiku a vybral jsi zvláštní, v tomhle případě až magické místo dění. Dobře tak.
Zkus si to přečíst nahlas. Sžíravá nutnost mízy, řekla bych. Usmívám se tu. Je dobrej, ale taky se musí, musí učit pilovat slova k čtenáři, jejich opravdovost. Nechat jžít enom ta první. To je většinou pravda.
Plamennou vynech. Mělní poslední slovo. Jinak to za mne řekla Janina. Ráda tě čtu i když nejsem vidět všade.
Máš skvělý smysl pro gradaci. Ze začátku mě to povídání až tak moc nebere, no jo, bezdomovce potkáváme všichni, i kocovinu známe, jenže pak přijdou ty tvé jasnozřivé metafory... třeba ta o duši, co se chytá bójky, a už je to úplně jiné čtení, takové, které mi dovolí nahlížet na věci nově. Závěr je parádní.