Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se1. Kostarika
Autor
Květoň Zahájský
Kostarikou bez lžíce a mačety
1. Kostarika
Pokud člověk cedí krev pro svého zaměstnavatele na úkor soukromého života, je pravděpodobné, že se u něj časem projeví vyčerpanost hraničící s vyhořením. Bolševická masáž „matkou pokroku“ a pohádky o tom, kterak práce šlechtí člověka a nejsou bez ní koláče, dnes už na proletáře neplatí. Dlouhodobý stres a vysoké pracovní nasazení na lidskou psychiku působí veskrze zhoubně, a co si budeme nalhávat, ona i pohodová práce a ledabylé výkony můžou časem zaměstnance unavit. Z toho důvodu byla vynalezena dovolená. Prázdniny, rekreace, odpočinek, relax!
„Nevíš, jak se jmenuje středoamerický pták s velkým zobákem na pět písmen?“ vytrhla mě žena z odpoledního podřimování u televize.
„Kačer.“
„Soustřeď se – americký!“
„Kačer Donald?“
„Spi dál, už vím. Tukan je to. Tukan! Ikonický pták Kostariky, přece. Ááách Kostarika, tam to musí být krásné. Zelenou džunglí se prohánějí opice, jaguáři, lenochodi, z pláže se naklánějí nad šumícím oceánem takové ty instagramové palmy, nad nimi poletují tukani, papoušci, kolibříci…“ rozdmýchávala žena oheň zájmu v kaldeře mé eruptivní fantazie. Vyvolavši ve mně vizi tropického ráje, poodcupitala za nějakou fiktivní činností do kuchyně, aby tam vyčkala mé reakce, jako vulkanolog, v úkrytu vyčkávající sopečné exploze.
Mám rád cizí kraje, exotickou flóru, divokou faunu i svéráznou kulturu domorodých obyvatel. Co však bytostně nesnáším, je cestování. Stejně jako se žádný masochista netěší k zubaři, ani já nejsem zrovna nadšený z balení kufrů, čekání na letišti, tlačenice před bezpečnostními kontrolami, z nedostatku místa v dopravních prostředcích ani z nekonečně dlouhých přesunů z jednoho místa na druhé. Taky nelibě nesu, když mě manželka považuje za jurodivého vizionáře, nebo čtenáře myšlenek.
„Hele, víš přece, že manuál na použití muže říká: Nikdy nic nenaznačuj. Nečekej, že ti chlap splní to, na co jen pomyslíš. Když potřebuješ, aby chlap něco pochopil, řekni mu to přímo, jasně, stručně, holými větami a radši několikrát. Vhodně mířenými kontrolními dotazy se pak ubezpeč, že ti opravdu porozuměl. Tak o co jde?“ ptám se jako blbec, ale ve skutečnosti samozřejmě tuším, k čemu se schyluje, ba co víc, k čemu je dost možná již nenávratně schýleno. A jak se do kuchyně volá, tak se z kuchyně ozývá: „Od dvanáctého do šestadvacátého ledna si v práci nahlas dovolenou! Letíme do Kostariky! A s námi dalších padesát lidí na školení,“ dodává už polohlasem, aby mě nevyděsila. Navzdory svému rockersky otupělému sluchu jsem však zaznamenal i šepot.
A je to tady. Ameriko těš se! Dobrodruzi s bílými ponožkami v sandálech, s batohem paštik, plechovek Gambáče, řízků mezi chleby, asketicky nuznou jazykovou výbavou a nutkavou potřebou tleskat v letadle vyrážejí za česká humna!
12 názorů
Evži, já vlastně taky nikam nemusím, ale ještě jsem nezkusil nejet.
Tak to bude určitě patřičný nářez.
Rýda s tebou cestuji, když nikam nemusím :-)
Gabi – to by mělo být součástí každého chlapa jako příbalový leták. Předešlo by se tak mnoha nedorozuměním.
Alegna – je to divný pocit, když ti nad hlavou místo holubů lítají papoušci, místo psů se na chodnících vyhřívají leguáni a místo koček lezou po stromech opice. I když místním to asi tak zvláštní nepřijde.
gabi tá istá
před 8 měsíciOčaril má manuál na použitie muža*
Hezky úsměvně, jak je u tebe zvykem, to začalo a tak se těším na další.
Coby malé děcko jsem na svých rodičích vyžadovala, aby mi v ZOO koupili tukana. Teď mám v ložnici tapetu s džundlí a tukany a každé ráno si na nich rozcvičuju oči.
8hanko, všichni jsme jen turisti na této planetě.
Svět je stále menším a menším, a cesty, jež nám ještě včera připadaly daleké, staly se dnes pouhými výlety. Všude najdeš krásná místa bez lidí a také mnoho míst přeplněných turisty, takže záleží jen na tom, na která místa náhodou přijedeš. Podle toho bude vypadat i tvůj pohled na tuto zemi. Já nejspíš vynikám schopností být v nesprávnou chvíli na nesprávném místě, ale to mě právě baví, protože mám pořád o čem psát. Jak praví rozšířené turistické klišé - pravé dobrodružství začíná až za tvojí komfortní zónou.
PERFEKTNE ako vzdy, pobavis, poucis...take skolenie v Kostarike by som brala, bez ujmy na mojom skromnom bankovon ucte.. tukana som pouzivala ako nadavku pre ludi, ktori mi liezli na nervy, som zvedava, ake s nim budes mat realne skusenosti...Hovoris mi z duse, neznasam balenie, vzdy sa snazim zbalit najmensi a najlahsi kufor, som zufala z preplnenych letistnych hal, nekonecneho cakania, tlacenice, preto si radsej priplatim prednostny nastup a vyber sedadla, kontroly ma privadzaju k infarktu, nechapem naco vyzuvat nizke sandale s tromi remienkami, co uz v nich mozem schovat, ani vyboceny palec nie ...a ta spinava podlaha...potom fronta na bus, preplnene metro a konecne som v mojej alebo inej oaze...
Děkuji za nevídaně brzkou reakci, přátelé, ale být vámi, tak se zas tolik netěším. Opět se nejedná o cestopis, ale řadu fejetonů, zobrazujících pohled vesnického trumbery na vlastní zážitky v exotické zemi. Neznalé, přijdou-li tací, je však třeba varovat, že zde bylo s pravdou nakládáno poněkud velkoryse.
A je to tady. Série vypravování o návštěvě Kostariky. Považuji za prakticky vyloučené, že by se u mě časem projevila čtenářská vyčerpanost hraničící s vyhořením.
I kdybych se uchýlil k obludnému hypotetismu (přičemž je použití adjektiva „obludný“ obludným eufemismem) a představil si, že se mi první díl naprosto nelíbil (uff, jak mi to jen nejde přes prsty), tak pro ono slůvko v kabátku přechodníku minulého by to prostě neplatilo.
Bezvadný fejetonek, akorát tak na navnadění událostí kostarických! Užívám si už teď, například tvé správně používané přechodníky:-).