KVĚT V SYCHRAVÉM RÁNU

Na štěrku a trní ustláno,
Podobenství předsudku,
Poletující nad zvonicí s jiřičkami,
Že jedna duše jsem,

Teplé olejnaté barvy,
Potřísnili plátno,
V hrůzostrašných imaginacích,
Zvrhlé ruce, kým jsou vedeny?

Jedno tělo, jeden štětec,
V zrcadle se odráží komika,
Zvrácená všední komika,
Marnění očí nad pitvornostmi malířů.

Múza se odtáhla,
I ona znechucená,
Přivírá ústa, odvrací pohledy,
Už nepolíbí tvá ústa.

Vyložené karty nelžou,
Jen přemalují pravdu na plytký okr,
A ty zjistíš že máš modré oči,
A jeden nesplněný sen: být.

Schovej hlavu pod baldachýn,
Svěř slzy polštářům,
Oni neutečou jako láska,
I krátké nohy lží.

Setrvají než dopiješ svůj hrnek kávy,
Složíš ruce na klín,
Dlaněmi vzhůru,
A s pohledem na říční tok,
Zhasne světlo v tobě.

Odlétáš dál, možná výš,
Jen tam co jsi setrvala,
Vykvete zlomek tvého okvětí,
Hrozen bolestných dnů.