a teď kdybys nebyl

Přijde mi to velmi osobní a petěžké. Ve zlomcích se však těžce orientuji, ale to tu asi není vůbec důležité.

Když to máš potřebu dovysvětlovat, je něco špatně.

je krásná :) rozjitřuje vzpomínky ...

Tu báseň jsem napsala před rokem a tvořila čtyři  roky od chvíle, kdy jsme se viděli naposledy a já ho z domu vyhodila. 

Je o tom, co celý zivot celá rodina prožíváme s člověkem, který podléhá svým závislostem. O tom, jak sklony k závislosti kopírují naší rodovou linii a není možné jenom ukázat prstem. 

Název "a teď kdybys nebyl" souvisel s vědomím, že bez svého otce bych přes všechny problematické rysy prostě nebyla a už vůbec bych nebyla taková jaká jsem. 

Dobrou noc. 

cvrcko, počkej čas dovalí lepší slova, ale jako terapie - budiž.

Vy máte tátu na kredenci?! A jste u nás pojištění? Jestli ne, tak rychle - budete to potřebovat.

jsem ani netušila. A teď líp rozumím. Taky ho nedokážu jen tak odložit - už tři roky mu zapalujem na kredenci u urny svíčku. Jen se s ním už nehádám :) Jako by do mě přecházely jeho vlastnosti  - prostě nepotlačíš :) byl dobrodruh, třeba jednou taky budu. Co má být, je, jen to někdy víc bolí. A ten text ...

Mi kdysi umřel táta v noci na Štědrý den, tak, jako jeho maminka. Věděl to. Neměl ten den rád a já pak už taky ne. Byl sníh a mrzlo. Ležela jsem na hrobě a šlo mi hlavou, že nebudu nikdy nikomu dělat takovou bolest. Nedala se snést, jenom křičet. I když, na všechno musí být dva, že...teď už se tomu usmívám. Urna je něco jiného. Je s tebou. Vyneseš ji z parapetu na lavičku, pijete spolu kávu a vedete monolog. Když se žene bouřka, donese ji vždycky někdo domů, do bezpečí. To je máma. Každý má svých starostí dost a chce slyšet něco hezkého. Smrt v této podobě je už pro mě tabu. 

Díky law za pismenkovou přízeň.  

Tahle je o tátovi, kterej předevčírem umřel. 

Tak tu čmárám na stěny... 

A nevím, jak se tady posílají aviza. 

jooo, skvělá, korálku - hned na první nástřel, ještě si ji sjedu :) 

when we keep saying 

it's gonna change

one day

and then it turns into

never

with no mercy 

of the death gap