Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO přírodě
Autor
alamandr
Příroda jen jedna je,
není třeba důkazů,
pochází z jednoho úkazu,
blízkost my tam cítíme.
Vánek, vůně, pohledy,
my necítíme v katedrále,
jen ten les nám stále,
přináší úlevy.
Těžko slovy vysvětlit,
ty chvíle zažívané,
jenž hory syré,
umožní nám pochopit.
Blízkost všech těch druhů,
jejich skrytá harmonie,
navždy v plné síle,
vyjeví se pouze tomu.
Kdo s čistou duší přichází,
a víc než jiní – naslouchá,
u rybníku – u ticha,
kde vrba nad vodou se sklání.
Kde se vzala láska k ní,
snad v její kráse samotné,
nesmírné a nepojmenovatelné,
z nás vychází.
My jsme totiž jako ona,
její součástí bytostnou,
navracíme se tak domů,
vítáni s náručí radostnou.
3 názory
upřímně - je to hrozný.
asi to mělo být něco vyznání anebo snad poděkování... což je jistě chvályhodné... ale... opravdu takhle mluvíš? kdybys přišel někam k řece, do lesa, budeš děkovat přírodě a obdivovat se jí právě tímto způsobem, těmito slovy?
Radovan Jiří Voříšek
před 8 měsíciPoselství je zřejmé, možná by to chtělo ještě doladit, kostrbatosti narovnat.
No tak třeba já zažívám v katedrálách nesmírně intenzivní pocity. A stačí si na to jen vzpomenout a okamžitě mám po těle husí kůži. Jako právě teď. Ale kdybych měl popsat o čem to je tak... Obdiv určitě. Že něco takového dokázali postavit před 700 lety... A pak za ta dlouhá staletí nahromaděné ozvěny všech těch duší které jimi prošly a které vnímám jako lehounký dotek na té mojí...