Déšť přišil oblohu k ztichlému kraji...

ta past schová
zvíře i člověka
steče říčkou do obrazu
jako láska srázu

Krásně napsané, Tip

Pěkná básnička. Divím se, že ti Alenakar nevytkla "a" na začátku druhé strofy. To přidupnutí tam podle mě nepatří.

Františku,

já zase zcela chápu tvůj postoj k poezii a nikdy jsem tady nikomu takový postoj nevyčítala. S takovým postojem k umění se pro nás ovšem umělecký svět, konkrétně svět poezie, stane něčím jako aristokratickým klubem jen pro zvané ve staré Anglii. Napsala jsem na to téma několik básní a někteří lidé tady je i pochopili. ...Takže - současnou poezii nechme na chvíli stranou. 

Co si myslíš třeba o názoru, že básně, které nejsou moderní, nemohou být ani dobré? 

Františku,

tomu, že u nás prý lidi málo čtou, se musím pousmát. Na internet se napojuji z městské knihovny a jedním uchem vnímám, co se právě děje u pultíku, kde lidé vracejí a půjčují si knihy. Čte se opravdu hodně a čtou lidé různých věkových kategorií. Na mnohé knihy soočasných českých autorů prózy jako jsou třeba Vondruška, Tučková nebo Patrik Hartl je tu dlouhý pořadník. Současné básníky ovšem nečte nikdo.  Ani je číst nemůže, protože je knihovna vůbec nenakupuje. Nač kupovat něco, na co by jen v polici padal prach?

Nikdy se nemůžeme shodnout v tom, že třicet lidí na veřejném čtení v Café Fra znamená víc než třicet tisíc followerů na Instagramu. K čemu je totiž umění, které není schopné oslovit podstatnou část společnosti? Poezie naprosto rezignovala na jakýkoli podstatný celospolečenský vliv, na jakoukoli angažovanost, která jí byla vlastní po celá tisíciletí, naposled třeba v případě beatniků. Praštěná Rupi Kaur do jisté míry hýbe světem. Ale může "pohnout světem" třeba křehounká Tereza Šustková?  To asi těžko.  Současná poezie se uzavřela do pseudoelitářské snobské bubliny, která je spíš den ze dne uzavřenější, než že by toužila po nějaké "mladé krvi" - a kdo chce s vlky žít, musí s nimi výt - tedy mluvit jejich jazykem a vyznávat jejich modernistickou víru.

Františku,

s tím Michalem Davidem jsi mi parádně nahrál na smeč. Ne že bych byla jeho bezvýhradnou ctitelkou, každopádně je to ale člověk, který dokázal oslovit davy. Oslovil je jednak jako zpěvák(jako zpěváka ho vůbec nemusím) ale zejména jako hudební skladatel, tvůrce hitů. Melodie je čistě abstraktní konstrukt a v "chytlavé" melodii je něco magického, co jen málokdo dokáže do hudby vložit. David to dokáže tak, že vyprodává muzikály nejen u nás, ale třeba i v Jižní Koreji a že jeho melodie zpívají černošské gospelové soubory v Americe. Michal David je tedy značně kontroverzní kulturní veličina, ale je to kulturní veličina a v česku ho zná každý, v zahraničí mnozí. A kdo zná, dejme tomu Ladislava Selepka? 

A teď k otázce, zda má básník sám sobě zůstat věrný...

Domnívám se, že současnou poezii pohřbilo několik základních chybných floskulí a jednou z nich je právě tahle: básník má být "sám sobě věrný" bez ohledu na požadavky a potřeby publika.

Kam vedlo uplatňování tohoto požadavku v praxi? Až k totální krizi současné poezie, kterou "normální lidé" zásadně nečtou a o které ani nevědí, že existuje. Současná česká poezie dospěla do fáze, kdy básníci píšou tak maximálně jeden pro druhého, nebo "pro vesmír", tedy jinými slovy jenom sami pro sebe. Reálné literární a citové potřeby lidí jsou dnes už uspokojovány pouze na velkých sociálních sítích, o čemž právě zveřejňuji dílko "Hvězdy Instagramu". Instagramové ikony sledují statisíce followerů. Co je proti tomu třicet lidí, kteří přišli na veřejné čtení těch, kteří zůstali "sami sobě věrní" do Café Fra? Je to opravdu "vzmach poezie", jak soudí Petr Borkovec? 

Františku,

jsem ráda, že jsme se hned na počátku našich diskusí (budou - li nějaké), dostali rovnonou ke zcela zásadní otázce: má být básník za jakýchkoli okolností "sám sebou" zcela bez ohledu na potřeby a požadavky publika a nebo má plnit potřeby svých čtenářů a přizpůsobit se prostředí, ve kterém se ocitl?  Než se k tomu vyjádřím, dovolím si ještě pár slov na téma Cave a Havran.

Asi před dvaceti lety jsem narazila na knihu N.C. textů v knihovně a zaujaly mě, aniž bych vůbec znala k písním melodie. Neznám originály, ale v českých překladech se nic nerýmovalo, byl dodržován pouze počet slabik. Připadalo mi to interesantní a naučila jsem se takovým způsobem psát. Jinak jsem se o N.C. nikdy moc nezajímala. Poeův Havran - to je jiná kapitola. Ten mě provázel celým životem a taky jiné Poeovy básně. Prokletí trochejských oktosylabů! Je jimi fascinován dokonce i největší místní básník Ladislav Zedník. V mém pojetí vypadají trochejské oktosylaby třeba takto:

Ohyb

Z trati slyším vlaky v mlze. Temně duní, hřmotí drze,

neviděné, ale hlučné...  Rychlíky, až příliš stručné,

zachřestí jak ocas hada!  Pak zas ticho na kraj padá:

železo a bílá vata...  Sprška listí větrem svátá

komíhá se pod akáty a jsme tu zas jen já a ty,

moje duše harcovníka.  Něco končí, něco vzniká,

krutý básník slovy smýká - vlak se řítí do zákruty.

Františku,

z autorů, které uvádíš jako své vzory, je pro mě relevantní pouze Nick Cave. (Ten ostatně tak trochu kouká černýma hypnotickýma očima i z výše uvedené básničky.)

Kdysi jsem moc chtěla psát jako Nick Cave a možná jsem tak i psala. To bylo ale ještě dávno před Písmákem. Na Písmák jsem vstupovala jako velmi temná postava a mým hlavním hrdinou byl antický bůh smrti Thanatos - Mors. (Proto se taky v duchu ptám, zda "jeho tichá křídla" nejsou právě křídla Thanatova.)    Písmák je ovšem spíše sluníčkářská platforma, takže jsem musela postupně změnit identitu, což musí dělat každý, kdo chce přežít v tomhle krutém světě.

Čekáš, abys ji zachránil a nebo sežral?

Já tady na tebe pod dílkem (bez oslovení miláčku, když jsme dva pánové, kteří se neznají) čekám se svým komentářem, jenž být v audioprovedení, tak by obsahoval lautr spokojené mručení. Ale jelikož se tady projevujeme písemně, tož ti vyťukávám: Čtenářsky jsem si hezky pošmáknul.

Nechť se ti s námi vegetuje co nejlépe. (vítací smajlík)

Je to zajímavé... :)

Slušná báseň, nic nedrhne, nevyčuhuje, daktyly a daktylotrocheje plynou. První sloka obkročka druhá střídačka nepůsobí nudně.

;)

asi ano :) začátek moc hezkej a závěr na svym místě, aby zaklapl. V podstatě to sedí celé :) je to prostě past. Past na čtenáře ...

Když prší, není Lunu vidět. 

Řemeslně je to hodně dobré, jsem zvědavá na další.

Báseň se dobře čte, téma je aktuální s milostnou pointou, rýmy nepřekvapivé, ale neurazí. Zda je dílko správně i po formální stránce, nemohu s jistotou tvrdit /píšu volným/, ale mně přijde, že ano.

Jsem zvědavá na další tvorbu. 

Františku,

kromě toho, že občas píšu básničky, jsem taky fotografka a o fotografii se tak trochu i zajímám, takže znám i pár tvých fotek...

Kdybych měla tvoji poezii k někomu přirovnat, byl by to asi Krchovský a dekadenti podobní Krchovskému asi na litwebech nemívají na růžích ustláno. I tady na Písmáku by některé tvoje básně dost lidí pohoršily, ale nemusíš mít obavu z toho, že by tě tu někdo napadal. Ano, bývalo to tady občas dost drsné a já taky nejsem tak hodňoučká carrollovská Alenka jako na tom obrázku vlevo...  Teď je tu ale na můj vkus až příliš velký klid a mír.

 ...Takže se budu těšit na diskuse o poezii. Vítám tě tady a přeju ti hlavně chápavé a přemýšlivé čtenáře.

Františku,

jsem ráda, že se tu po delší době jako "nováček" objevuje nějaký skutečný básník. Jsem zvědavá, jestli umíš diskutovat o poezii stejně dobře, jako umíš psát básně.

Zajímavá podoba dekadence. Tip.