když brečí i katedrála

hmmm ... T

Začátek na mě působí velmi přehnaně, "velká", efektní slova na mě mívají odrazující účinek. Sirotek města mě ale upoutal a vlastně celá druhá polovina básně se mi zdá povedená.

Safi má asi pravdu, genitivy sváděj ... bojuj! :) Ale mně se líbí i tak, jen ten začátek si těmi druhými pády pořád sedá na zadek, přesvědčila mě až čtvrtá strofka, tam už ani nedutám :)

Nic proti genitivkám. Používali je i velcí básníci. Umožňují větší stručnost. Ale tady je jich až příliš. Po strofách: 1, 2, 2, 0, 2, 1. Osm v osmnácti verších. Z toho snad jen tři přirozené. Všiml jsem si, že genitivky typu kanály věčnosti nebo ochozy toužení často používají duchovně zaměření básníci. Ocitají se tak bezděčně mimo poezii ve světě floskulí. Možná proto, že čeština umí mnohem lépe a v odstínech vyjádřit city než myšlenkové konstrukce, a tak nejsou po ruce prostředky, které by prolomily barieru mezi autorem a kýženým výsledkem jeho úsilí. Domnívám se, že jedinou cestou je tyto prostředky hledat. 

Je to dobře napsané.

Za deště je vše smutnější.

Ponuré - a po pravdě, moc nerozumím....