Serenáda

ON:

Povede se mi serenáda

zahraná na tvá holá záda

bříšky mých prstů všetečných,

aniž bych vzbudil jenom smích?

A nejsou vlasy nástroj strunný,

který za svitu plné Luny

rozezní lehká pohlazení,

jako by byla pouze z pěny?

Jestlipak tušíš, které noty

na mysli mám, když za kalhoty

vjedou mi ruce jako z hůrky

a držím v dlaních tvoje půlky?

Řekni mi, jakým klíčem tělo

odmykáš, aby taky chtělo

to, co já teď už nepovím:

houslovým, nebo basovým?

ONA:

Krásná je tahle serenáda,

přiznávám, že bych také ráda,

ladila tóny tvého těla.

Jakpak by asi něha zněla?

Možná bych ve svém rozechvění

popletla noty, snadné není

střídavý rytmus s tebou držet.

Má touha vůbec pevný syžet?

Dostat i dát lze náruč krásy

v koncertu vášně pro dva hlasy.

Zapiš si do svých pěti linek:

klíčem je láska bez podmínek .)