nanebevstoupení

Alenakar, nevím. Odchodem generace se změnila i poezie. A s její změnou jsme i my, kteří přežíváme, mizícími sochami na orloji. Já věřím, že vlna insta poezie sice nezmizí, ale oslabí a poezie se vrátí. Marianova báseň, i když v ní vidím víc, než v ní podle básníkova vlastního vyjádření je, ve mně tu naději posiluje.

Safiáne,

v těchto dnech jsem se narcismem zabývala i ve svých sonetech. Protože už nemám místo v hlavním seznamu, vkládám jeden takový sonetek sem jako odpověď na tvůj koment. Možná se týká i toho pána, o kterém tu byla řeč, každopádně je to i obbdoba Mariho básně.

Narcis a vločky

Dál venku sněží...  Poeta se zhlíží

dnes ve svých básních jako v zrcadlech,

mdle oprašuje květy uvadlé,

sní nad sešitem, oči se mu klíží,

tam venku září lampy nad refýží,

jak med se táhnou verše nasládlé,

muž čte je nahlas jako v divadle

a noční tramvaj k ostrůvku se blíží,

pak zastaví a nikdo nenastoupí...

Proč vzletným rýmům nikdo netleská,

když v temných koutech recitace dozní?

Vždyť Poézie je přec grandiózní!

Sníh - roztržená duchna nebeská

a v prázdném bytě starý Narcis hloupý...

vítězem soutěže o Co tím chtěl básník říci je...Gora ;)

Alenakar,

v básni můžeš vidět zobrazení narcisismu. Ale pak je to narcisismus každého z nás. Báseň je zpravidla lupa, která věci zvětšuje. Já si vždycky myslel, že je to tak správně, ale vidím, že někoho to může i mást. V tomto případě se přece jedná o gnomické zobrazení všeplatného psychologického jevu. A ten prostě existuje, ať se to někomu líbí nebo ne. Jednotlivé případy se liší jen silou. I tady na Písmáku máme autora, který se vidí jako genius a nám klidně ponechává, abychom v něm viděli vola. A jeden známý politik zase potvrzuje Haškovu genialitu dokonalým vtělením do lajtnanta Duba. Proto mě překvapily reakce, které naznačují morální nebo náboženský odstup. Podle mě v básni není nic, co by mohlo být důvodem takové interpretace.

... .

Dobře :); v tomto případě asi ano... . - Dávám tip.

Zeanddrich E. já bych spíš řekl kritické k ustáleným procesům a představám ;) zejména těm autokratickým způsobům vlastních zbožštění :D

... .

Řekl bych, že je to docela i rouhavé... .

Safiáne,

to, že je současná kultura, a poezie obzvlášť, extrémně narcistická, to není žádný můj objev. To opakují sociální psychologové ve sdělovacích prostředcích neustále. A zvláště na sociálních sítích probíhají dnes a denně narcistické orgie. To je situace historicky zcela nová. Nic takového se v minulosti ještě nedělo. Každý ňouma si myslí, že právě on je ten jedinečný a vyvolený, kterého by měli všichni obdivovat.

V souvislosti se střelbou na FF UK volali někteří psychologové po zrušení sociálních sítí. Ale to nikdy nikdo neudělá, protože každý, kdo je na Facebooku nebo na Telegramu, se dá báječně "vytěžit". 

Mariane,

já se naopak vehementně snažím psát hlavně literaturu o literatuře, poezii o poezii. Teď právě se budu chvilku zabývat Góngorou. Mnozí lidé mi to ale vytýkají. Mnozí čtenáři mě nutí, abych psala o sobě. Zvlášť několik postarších dam ode mne soustavně vyžaduje, abych byla egocentrická narcistická pocitářka. Taková je totiž poptávka na trhu.

Čtení textů Mariana67 mě vede k závěru, že Marian67 umí psát.

Nanebevstoupení je podivná a asi velmi dobrá báseň. Myslím, že ji rozumím a proto ji nemohu vzít za svou, přijmout. Ale nic se neděje, jsem jen amaterský kritik,  Dle mě  téměř všechny Vaše básně stojí za pozorné čtení a přemýšlení. Jsou často beznadějné, např Váš text Svět jde příkladem. Přeji do nového roku více naděje. 

Alenakar, z tvé věty bych ponechal Takhle postupuje každý a "správného" narcisistu bych vynechal.

Alenakar obecný jev...každý vnímá pohled do zrcadla jako odraz sebe, ale vlastně je to obraz, který kreslí naše ego...

Takhle postupuje každý "správný" narcista... Někdy je pro mne tady na Písmáku nepochopitelné, jak někteří místní "bohové"(či spíše "vynikající básníci") si věří natolik, že za voly raději označí všechny kolem sebe, než by si přiznali, že je asi přecejen trochu divné, že "božskému pěvci" nikdo netleská, že mu nikdo nedá ani tip. Inu - ti druzí tomu přece nerozumí.  Tip.

Taková metamorfóza, jako když čteš Kafku pozpátku. 

Jedna z mála básní, ve které se myšlenka mění přímo v poezii. Navíc má právě tolik slov, kolik je třeba. Podle připomínek u podobných autorových básní se zdá, že to čtenářům přináší obtíže. Možná proto, že některé, a tato zvlášť, se týkají každého z nás.

Podle mě výborná satira.

dík

je to o tom, jak sám sebe udělati Bohem ;)

vůbec tomu nerozumím