hochu

Mari,

také věřím v reinkarnaci, ale rozhodně ne ve věčnou duši. Pro buddhistu je totiž koncem všech reinkarnací nirvána: splynutí s duchovní podstatou vesmíru, tedy zánik individuální duše. Vedle toho ještě existují tzv. bódhisattvové, tedy ti, kteří se dobrovolně vracejí na tento svět, aby pomáhali lidem. Jen bódhisattvové jsou tedy "věční".  Pro křesťana jistě musí být nepochopitelné, že pro buddhistu je vlastně cílem jeho duchovní cesty (absolutní) smrt.

Přece jen si myslím, že částečně ho ovlivnit můžem. Když s ním vycházíme zadobře, nechá nám volnou ruku... 

Alenakar i já věřím v dané a proměnlivé...spíš než v karmu ale vidím vše jako cestu za konkrétním poznáním...ve zkratce: duše se vtělí, aby získala nějakou znalost nebo poznání, které jí umožní rozvinout se dál, převibrovat do vyšší frekvence, jedno jak tomu říkáme...předchozí znalosti a schopnosti nejsou po narození známy, nicméně pracují v náš prospěch...my jim říkáme talent či nadání, někdy sklony, dispozice... je to velké a obsáhlé téma, nicméně konstatuji, že s přijetím myšlenky na věčnou duši mě zcela opustil strach ze smrti, z hříchu nebo snad dokonce karmických trestů. Nesmysly typu křesťanských pekel jsem nebral vážně nikdy.

Při vší úctě, Mari, neznám nesmyslnější tezi, než je ta, že člověk je tvůrcem svého osudu. Věřím v karmu, věřím v to, že osud je nám do značné míry předurčen. Máme to, co si zasloužíme. Náš osud předurčilo naše chování v minulých životech. Ano - svoboda volby na různých karmických rozcestích, ta tu je, ale pro někoho, kdo si zaslouží své prokletí, je těžké, velmi těžké aby zvrátil svůj osud.

Tip za námět k přemýšlení.

Amen.

Zajímavá forma i myšlenka.

... .

(v našem osudu jsou někdy nějaké namydlené schody  už předem - a to mnohdy i z naší vůle...; předem mnohdy plánovanou zkoušku nahlížíme jinak, než v okamžiku, kdy do té zkoušky opravdu potom spadneme... :)  ).

(( ...)).

Ale přece, někdy nás Bůh klepne přes prsty, jindy zas vytáhne z louže----

Hezké verše

Hezké,
i když to tak mnohdy nevyjde. 
Možná Mu někdy kýbl s mýdlovou vodou, jen nechtěně vypadne z ruky.
:-)

Hezké. Jen škoda, že mnozí jsou lenošní nebo zbabělí si volit a přijmout zodpovědnost za to, jak žijí. Takovým se "hodí" svádět všechno na boha...

budiž bože

:)