Hladina se ještě vlní. "Studna přání"přání plní.

Nami,

já zatím zůstávám u svého kněze. Kdykoli mám v knihovně aspoň trochu času, čtu si na španělských webech jeho sonety v originále (i když španělsky neumím), abych věděla jak má vypadat pro mne asi nedostupná velká poezie. Časem se chci pokusit i o nějaké vlastní překlady. Třeba budu Góngoru překládat líp než google překladač.

Napiš mi Alenko raději

jestli mám malinkou naději.

Nebo zůstaneš u svého

kněze trochu nezdárného.

Vrať se k současnému času

zažít legraci i krásu.

Nami,

Góngora byl minimálně v mládí poněkud "nezdárný" kněz. Psal podobně jako Francois Villon, takže s ním občas i byla legrace. Krása bez legrace - to může být trochu problém. O tom je má zítřejší básnička Bez úsměvu.

Když žiješ ve "zlatém věku"

po boku tomu člověku,

nemám šanci konkurovat

můžu se jít někam schovat.

Když máš básníka a kněze,

to je přeci minulost.

Každá doba má své meze.

Proč mi teď do zelí leze.

Je to od něj troufalost.

Nami,

v tomto směru tě já, bohužel, doopravdy nemohu uspokojit. Momentálně žiju s jistým panem Góngorou v minulosti, v šestnáctém a v sedmnáctém století a vypadá to, že se do současnosti hned tak nevrátím.

Děkuji Alenko a moc si tvých slov vážím.

Už jsme přešli most,

to byla minulost.

Budeme žít součastností

život pro radost.

A pohled do buducnosti

bude skvostný skvost.

Tohle jsem nějak přehlídla hehe

Nami,

díky! Skvělé. Skoro jako od Shakespeara. Jen škoda, že to není sonet.

Ta naše budoucnost nová,

všechno zlé a špatné schová.

Od svítání začnem znova.

Vymalujem do růžova.

Jenom romantické chvíle

krásné sny, úžasné cíle.

Co se povinností týká,

laskavost a romantika.

Nami,

teď právě se Safiánem diskutujeme (na pokračování) o "cukrových sonetech" Williama Shakespeara. Tvá básnička sice není sonetem, ale cukrová rozhodně je a mé romantické ženské srdce je nadšeno takovým přívalem něhy. Věřím, že nás čeká úžasná budoucnost.

Když budem oba unavení,

tak budeme odpočívat.

Nic lepšího přeci není,

ležet, do nebe se dívat.

Povídat si, nebo zpívat,

přítomnost druhého vnímat

a o něčem hezkém snívat.

Když budem ležet vedle sebe,

tak než stačím vymyslet

jak ti přinést modré z nebe

utrhnu ti krásný květ.

Tak domluveno, Nami... A když už nebudeš moci, budu zase nosit na rukou já tebe.

Děkuji moc Al Jal Úde

dals mi hodně tipů všude.

Alenko,

už se na tu spolupráci moc těším. Bude to skvělé a dietu držet nemusíš, protože takhle jsi pěkně akorát a máš jedno kilo krásnější než druhé. Mimo to já jsm kus chlapa a ještě posílený vidinou úžasné budoucnosti.

Nami,

myslím, že by to byla skvělá spolupráce. Ty bys mě nosil na rukou a já bych permanentně držela dietu, abys mě vůbec unesl.

Škoda, že jsme se nepotkali dřív. Nosil bych tě celý život na rukou. Jenže ty by jsi mě asi nechtěla.

Můj manžel nemá žádnou manželku. Já jsem svobodná.

Tvůj manžel má taky hodnou manželku a taky mu to přeju.

Já jsem se oženil dobře a jestli se manželka blbě vdala je to její chyba.

Když tomu nevěříš, musíš mít hodnou manželku a já ti to přeju...

I ženy jsou hodné a zlé. Ale hodných žen asi bude přecejen víc než hodných mužů. Už z biologické podstaty člověka.

Tomu nevěřím. Ženy takové nejsou.

Ten pán měl prostě jen štěstí, že šel ke studně jako první. Kdyby byla u studny první paní, dopadlo by to opačně. Tip.

Každá stará studna

má poklady u dna.

... .

A pak se člověk nemůže divit, že snad každá stará studna je velikým pokladem pro archeology... .

Každý takové štěstí nemá :-)

Studní letí paní Běta,

furiantsky salta metá,

manžel padá jako kámen,

strachy se i... ehm... ubzdil,

jeho náraz hodně zbrzdil

pár masitých ženských ramen,

není mu však po chuti,

že dochází k tonutí.

To né. Vždyť je ještě k světu.

Ušetří se, pro Anetu.

dořekne a potom v letu

následuje paní Bětu :)