Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jméno

06. 01. 2024
4
5
227

Slyším jak voda volá moje jméno

jsou to dlouhé hodiny jako na orloji

nepřestává s tím ani v noci když spím

náhodně se probudím a je to tu stále

ona mne chce celého jen abych se potopil

do největší hloubky a mé nahé tělo

splynulo s ní ve vířivém tanci

 

To by byly mé poslední minuty

pak utonul bych v její hebké náruči

 

A ona by mě unášela bezvládného bez dechu

konečně by si přivlastnila to čím jsem býval

celou buňku mojí paměti přání a nemocné strachy

první pláč při narození i ten poslední bolavý

ztrátu sebe během půlnočního vinobraní

 


5 názorů

Díky, Janino6 i tobě, Lubor.


Kočkodan
07. 01. 2024
Dát tip

To je zřejmě přání mnoha lidí – prožít svoje poslední chvilky v něčí hebké náruči. Ale splní se asi jen hodně malé minoritě.

Napsal jsi to hezky, Lubore.


Díky za kladnou poznámku, Janino6, potěšila mě! Lubor.


Rádo se stalo, Alegno. Lubor.


Sdílení
Nahoru