Otázky

Žijeme v době, jako již mnohokrát, kdy se společenské hodnoty a nehodnoty, často mění jako směr pohybu písku v přesýpacích hodinách.

Za pomoc mám poděkovat.
Vždy, kdy mi pomůže někdo, jehož preferované životní hodnoty se blíží těm mým.
Na tom se většina lidí shodne.

Mám poděkovat za pomoc darebákovi?
Darebákovi, který zradil všechny se kterými se v běhu času kamarádil?
Darebákovi, který raboval a vypálil vzdáleným příbuzným dům a nešetřil ani jejich životy?
Darebákovi, který mi pomáhá jen kvůli tomu, aby si zachránil krk?
Darebákovi, který se dosud rval s mými přáteli, kteří mi pomohli výrazně víc než on?

Podle mého vidění světa, ano.
Klíč od domu mu ale rozhodně nedám.

Mohu si položit i další otázky:
Kdo je můj pomocník?
Je to darebák, nebo hrdina, kterého život nemilosrdně chytil pod krkem?
Měl právo stát se tím čím se stal?
A co vlastně chtěl?
Mám já, právo ho soudit, když jsem nechodil v jeho botách?

Pokud si budu klást tyto a další otázky, a trpělivě na ně hledat odpovědi, budu vědět podstatně víc než přihlouplí křiklouni, ale asi to pro mě nic nezmění na tom, že:
Za pomoc mám poděkovat.

Je na zváženou, učiním-li tak zdvořilou, chladnou úklonou hlavy, podáním ruky, pamětní deskou, nebo sochou v nadživotní velikosti.